Před nákupem v supermarketu jsem potřebovala navštívit místnost, kde i císař pán chodí pěšky. A tak jsem zašla do uvedeného prostoru, kde se oné místnosti nacházejí. Bylo obsazeno a přede mnou čekala starší paní, která měla stejný cíl. "Spěcháte hodně?" se zeptala. "Ani ne", zněla moje odpověď. Myslela jsem, že někoho doprovází. A tak čekám dál, protože nic jiného mi nezbývá. Za malou chvíli se dveře otevřely a z nich v oblaku silně nasládlé vůně parfému doslova vyplula paní, která měla nos nahoru. Starší paní vešla do dveří a já opět čekala, až se místnost uvolní a já přijdu na řadu. Možná si čtenář pomyslí. "No a co je na tom zvláštního?".

Jenom taková maličkost. Na dveřích bylo označení pro vozíčkáře a já byla ta, která na tom invalidním vozíku seděla. Byla jsem z toho překvapená, ale potom jsem si řekla, že ty dámy jsou na tom vlastně hůře než já.