Libuše (30-40) se ptá:

Dobrý den, ráda bych znala Váš pohled na svůj problém: Už tři roky jsem s partnerem, se kterým si rozumím, máme se rádi, ale ve mně pořád hlodá nejistota. Když jsme spolu začínali chodit (a začátky našeho chození byly hodně 'citově' komplikované), občas se 'jen tak' zmínil o nějaké své bývalé přítelkyni - co s ní podnikal, co dělala, co kde kdy zažili. Chápu, že každý máme svou minulost a že občas se každý zmíní o svých bývalých partnerech. Mně to ale vadilo, protože v té době právě náš vztah nebyl zrovna nejlepší, a tak jsem mu řekla, aby mi o svých bývalých přítelkyních a milenkách nic nevykládal přinejmenším pětkrát. Sice s tím pak přestal, ale v té době já už věděla o jeho bývalých víc, než jsem vědět chtěla. Teď už o tom nemluví, ale mně to poněkud nabouralo sebevědomí - byly všechny ty bývalé, o kterých se tak nějak 'letmo' zmínil (a vždy to dělal velmi chytře, jakoby mimoděk), tak úžasné? Proč se mi zmiňoval o svých bývalých, přestože jsem mu jasně řekla, že to nechci poslouchat? Proč když mluví o své minulosti, staví všechno tak, aby vypadal v lepším světle (supermana ze sebe nedělá, ale staví se jako Casanova, který ze skromnosti přizná místo desítek žen jen pár)? Mám ho ráda a o jeho chybách a nedostatcích vím, vím dokonce o těch, které se mi snaží zatajit. Je to zodpovědný, většinou velmi ohleduplný a spolehlivý mužský. Nemůžu říct, že mi lže, to vůbec ne, spíš si tu pravdu 'nastavuje' z té lepší stránky. Jen nevím, proč to dělá - a jestli to takhle dělá jen kvůli mně a přede mnou, nebo se to snaží namluvit i sám sobě? Nebo je možné, že na některé z těch bývalých přítelkyň je ještě nějak citově závislý? Děkuji Vám za odpověď, Libuše.

Myslím, že příběhy s jeho partnerkami dříve prožité hladí jeho ego a když je sděluje, cítí se být na chvíli takovým Casanovou. Touží po pochvale a uznání, po ocenění. Chce vyvolat zájem. Být pro Vás zajímavější, aby dosáhl toho ocenění z Vaší strany. A když nepřichází, začne se chlubit "hrdinskými či kavalírskými činy" z dřívějška. Chce asi pohladit po duši, aby se cítil stejně dobře, jako když si hraje na Casanovu. Nic víc bych zatím neviděl.