Eva (20-30) se ptá:

Páni, zdravím Vás. Svému partnerovi nerozumím, jsem z jiné planety. Ale třeba mi právě Vy můžete pomoci objasnit jeho myšlenkové pochody. Je mi 28 let a žiju s přítelem přes 4 měsíce (a cca stejnou dobu se i známe). Byt je můj. Nepátrejte po tom, proč jsme se tak rychle sestěhovali. Prostě se tak najednou stalo. Nikdo to neplánoval, šlo to přirozeně. Doma nám to klape, přítel je pozorný, já k němu taky. Každý den se snažíme něčím milým překvapovat (exotické ovoce, čokoládičky..). Problém je ten, že přítel odmítá kamkoliv chodit. Pozvala jsem ho na večeři, místo toho šel na hokej (omluvila jsem to), tentokrát jsem koupila lístky na J.A.R. Bohužel mi sdělil, že opět nepůjde. Je mi jasné, že jde o alibismus. Vždy si najde nějaký problém, který okamžitě musí řešit. Ale pokud ho pozvou někam kamarádi, zajde s nima. Není pecivál, je sportovec. Ale se mnou sportovat odmítá. Vlastně jsme spolu nikde ve společnosti ani nebyli. Tvrdí o sobě, že společnost a bílé ubrusy nemá rád. Ale tohle se mi zdá jako extrém. Díky za názory.

Milá Evo, tady ani nevím, co bych ti poradil. Jemu nevyhovuje společnost (krom kamarádů) a tobě to vadí. Chtělo by to si o tom promluvit, proč nikam s tebou nechce chodit. Jestliže opravdu nemá rád společnost, tak to chce se domluvit na nějakém kompromisu, že jednou za čas spolu někam vyrazíte a jinak ho nebudeš "otravovat". Jestliže je to ale pro tebe vážnej problém, že nikam nechodíte, tak bych ti radil si najít jiného partnera, který s tebou bude chtít chodit do společnosti.