Na levém břehu řeky Lužnice najdeme asi deset kilometrů od Tábora zříceninu hradu Příběnice. Hrad vznikl přibližně v polovině 13. století. Jako první majitel hradu je znám Vítek z Prčic a jeho bratr Vok.

zřícenina rožmberského hradu Příběnice: foto Petr Matura

Období husitství přineslo hradu i roli vězení. Byli zde vězněni radikální husitští kněží včetně známého radikálního kněze Václava Korandy z Tábora. Právě k tomuto knězi se váže zajímavá legenda, podle které se Koranda dokázal zbavit okovů, přemohl strážce a osvobodil své přátele. Jednoho z nich pak poslal do Tábora s prosbou o pomoc. Když se pak 13. listopadu 1420 objevil před Příběnicemi táborský hejtman Zbyněk z Buchova a zaútočil na hrad, zaskočená rožmberská posádka, vyděšená  bojovným pokřikem z hradní věže obsazené osvobozenými vězni, byla přemožena.

Na Příběnicích byli vězněni významné osoby jako Bohuslav ze Švamberka (do svého přechodu na stranu husitů) a Menhart z Hradce. Po smíru Tábora s králem Zikmundem r. 1437, kdy město bylo uznáno jako královské a byly mu do dědičného držení dány někdejší majetky pánů z Ústí a další statky, následovala dohoda s Oldřichem z Rožmberka o zničení hradů Příběnic a blízkých Příběniček s podhradím. Příběnické panství zůstalo Rožmberkovi a později se tu připomínají jeho úředníci, podřízení patrně správě na hradě Choustníku.

Finanční tíseň však Rožmberky nutila, aby jednotlivé části panství dávali do zástavy a postupně rozprodávali. Když pak roku 1667 prodával hrabě Norbert Šternberk želečské panství knížeti Ferdinandu Lobkovicovi, bylo do kupní smlouvy zahrnuto i „celé pusté město dříve zvané Příběnice“.

zřícenina rožmberského hradu Příběnice: foto Petr Matura

O Příběnicích však vypráví mnoho pověstí. Asi nejznámější je ta o průvodu jeptišek. Podle ní býval na místě hradu ženský klášter. Když prý husité dobyli hrad, jeptišky v hrůze před zneuctěním raději skočily ze skály do řeky Lužice. Ve výroční den jejich smrti prý průvod jeptišek prochází hradem. Jeptišky mají v rukou svíce a vystupují na skálu, kde kdysi násilně ukončily svůj život.

Ačkoliv z dochovaných pramenů se o klášteře nic nedozvíme, je možné, že došlo ke zkreslení nějaké tragické události, která se na Příběnicích mohla odehrát?

Samozřejmě, že i na Příběnicích se má nacházet poklad. Jednou prý dva muži, kteří hledali poklad, spatřili černou ovci, která je dovedla k místu, kde se nacházel vchod do sklepení s pokladem. Poklad střežili dva černí muži se širokými klobouky a černý pes, který hledačům nedovolil nabrat si nic z pokladu. Když vyděšení muži utekli a vyběhli ze sklepení, objevila se černá ovce znovu a utíkala stále před nimi. Teprve na kraji lesa zmizela. Jeden z mužů prý z úleku onemocněl a zemřel. Mohl snad hledače vyděsit nějaký astrální strážce pokladu? Z magie víme, že takového strážce může schopný mág vytvořit…

I v okolí hradu se však děly podivné věci. Jednou prý dva pytláci číhali na srnce. Když se konečně dočkali, zvíře se k nim pomalu přibližovalo a náhle se postavilo na zadní nohy. Teprve zblízka údajně oba muži viděli, že se nejedná o srnce, nýbrž o nestvůru podobnou člověku. Na hlavě měla dva tupé rohy, dále tenký dlouhý ocas a celé tělo bylo šedivé barvy. Dnes si v této souvislosti asi nelze nevzpomenout na setkání s takzvanými ,,šediváky“. Co vlastně oba muži ve skutečnosti přesně viděli, to se asi již nedozvíme. Jisté je, že Příběnice jsou plné tajemství a rozeznat původ mnohých legend asi nedokážeme...

 

napsal Petr Matura

zdroj: hrady.cz, kniha K.Březina:Přehled hradních a zámeckých strašidel.