Městečko Žamberk, opředené řadou pověstí: Smrtící morové světlo i řádění samotného upíra

Městečko Žamberk se nachází v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí. Někdy se mu také přezdívá ,,Brána Orlických hor“. První písemná zmínka o Žamberku pochází z roku 1332. Za třicetileté války město trpělo neustálými průtahy vojsk a značná část města včetně zámku vyhořela.   

foto / Petr Matura

Navštívit můžete Tyršovu rozhlednu nad městem, postavenou v roce 1932. Říká se jí také Rozárka. Rozhledna dostala tvar husitské hlásky. I když věž je vysoká pouhých dvacet metrů, díky dobré poloze je z ní výhled na Orlické hory a někdy lze dokonce dohlédnout i na hřebeny Krkonoš. Prohlédnout si můžete i židovský hřbitov, barokní kostel svatého Václava nebo městské muzeum v budově bývalého špitálu.

V 16. a 17. století město také sužovaly nemoci a epidemie. Připomínkou těchto událostí je morový sloup na náměstí i kaple na Kapelském vrchu v Žamberku, postavená roku 1682 a zasvěcená ochráncům proti moru sv. Rochu, sv. Šebestiánu, sv. Rozálii, sv. Mikuláši a sv. Martinovi.

Právě k tomuto smutnému období se váže pověst o ,,morovém světýlku“. Toto podivné světlo o velikosti okna se prý objevovalo v místě hospody ,,Na Spilkách“ a pohybovalo se směrem k sousedním chalupám. V domě, u kterého se světlo zastavilo, údajně brzy propukla nemoc a vždy někdo zemřel. Který domek ale toto podivné světlo přeskočilo, tam lidé zůstali živí a zdraví. Ještě do počátku minulého století se prý uchovalo rčení ,,zastavilo se u něj morové světýlko“. To znamenalo, že někdo zemřel či onemocněl. Mělo snad toto světlo skutečně varovat před neštěstím?

Žamberk má také svého upíra. Podle místních legend se jednalo o muže se zvláštním jménem Micohlav. Ten žil ve statku za kostelem a za svého života byl nenápadný. Když zemřel, nesli lidé jeho rakev na hřbitov, ale připadala jim podivně lehká. Náhle uslyšeli smích - a když se podívali nahoru na střechu, Micohlav tam seděl a smál se jim. Nakonec se mužům nějak podařilo Micohlava pohřbít, ale klid nenastal.

Po půlnoci prý Micohlav chodil po hřbitově a ohryzával lidské kosti. Nakonec nechali jeho rakev otevřít a kat na rozcestí u nedalekých Helvíkovic usekl nemrtvému hlavu. Pak prý teprve nastal klid. Pověst je to sice velmi děsivá a mnoho z nás jí asi nebude chtít věřit. Zajímavé však je, že podobné případy se odehrávaly po celé Evropě - a nejen tam. Mají tedy snad podobné pověsti skutečně nějaký reálný základ?

Severozápadně od města pak najdeme domek, ve kterém se v roce 1698 narodil Václav Prokop Diviš, známý vynálezce bleskosvodu. Před jeho rodným domkem dokonce stojí replika původního bleskosvodu. Domek je v turistické sezoně přístupný veřejnosti.

Necelých osm kilometrů od městečka najdeme také zříceninu hradu Žampach, kde sídlil rytíř Jan zvaný Pancéř. Jan se měl původně vyznamenat záchranou tehdejšího kralevice Karla v Itálii. Později se však z Jana stal lupič, který na hradě věznil bohaté zajatce a vyžadoval za ně výkupné.

Když na výzvy Karla IV. nezanechal rytíř Jan své činnosti, přitáhl sem samotný Karel IV., hrad dobyl a rytíře Jana i s osmnácti dalšími nechal pověsit. Legenda praví, že když mu Karel osobně pověsil na krk oprátku, řekl: ,,Odměním tě i podruhé, ale dnes nemám s sebou zlaté řetězy.“ Zda je pověst do detailu pravdivá, to samozřejmě nevíme, ale osud si někdy s lidmi skutečně zahrává...

A je docela možné, že duchové popravených lapků možná dodnes nenalezli svůj klid a v podobě děsivých přízraků bloudí zříceninami hradu i po jeho okolí až do dnešních dnů.

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, cs.wikipedia.org, zamberk.cz, vychodni-cechy.info