Okolí magické Rolavy, plné záhad i tajuplných bytostí

Krušné hory jsou jistě atraktivním turistickým cílem. Lákají nejen hezkou přírodou a památkami, ale mají také i magickou atmosféru. Najdeme zde dávno zapomenutá místa, jako je například důl Rolava, dříve známý pod německým jménem Sauersack. Původně zde byla obec, která zanikla vysídlením německého obyvatelstva v roce 1951, kdy byla začleněna do hraničního pásma. Následně byla pobořena většina objektů a jedinou dochovanou stavbou zůstává budova pošty. Na místech, kde stály domy původních obyvatel, dnes roste les, ve kterém však můžeme najít stopy po osídlení.

Rolava / foto Petr Matura

Dnešní návštěvníky přitahují zejména zbytky důlních staveb na Rolavě a v blízké Přebuzi, pocházející z II. světové války. Těžba cínu se v tomto regionu poprvé datuje již do 16. století. V okolí bývalo několik malých dolů a stopy po nich jsou v přilehlých lesích patrné dodnes. V roce 1859 došlo kvůli nerentabilnosti k ukončení těžby. Později bylo zaznamenáno několik pokusů o její znovuzavedení, plně obnovena však byla teprve až během II. světové války, kdy stoupala spotřeba jakýchkoliv využitelných materiálů.

V roce 1940 se majitelem stává firma Krupp-Gruson-Werk. K zahájení provozu došlo roku 1943. Cínový koncentrát se pak odvážel do huti ve Freibergu. Byly zde otevřeny dvě šachty, jedna přímo v areálu, hluboká 62 metrů, se na konci války dočkala dalšího prohloubení o 58 metrů. Druhá šachta s hloubkou 175 metrů se nacházela ve vzdálenosti asi jeden kilometr.

Pracovalo zde několik stovek lidí. Částečně se jednalo o stálé zaměstnance, během války sem však přivezli 300 – 450 zajatců ze Sovětského svazu a Francie. Rovněž tu využívali 200 totálně nasazených osob z celé Evropy. Těžba cínové rudy tady probíhala až do května 1945. Protože v blízkosti dolu se na konci války nacházela demarkační linie a na místo dorazili nejprve Američané a později i Rusové, došlo k hromadnému útěků zajatců a dozorců.

Návštěvníci dodnes mohou vidět například zásobnice úpravny, kde ještě stále nalezneme zbytky rudy – nebo kruhovou betonovou nádrž na zahušťování kalů. Temné kulisy chátrajících budov často lákají rovněž také i filmaře. Nejen chátrající trosky budov, ale i vzpomínky na pochmurné válečné události zde však v člověku mohou vyvolat tísnivé pocity.

V okolních lesích se prý podle dávných legend vyskytovali hejkalové. Tito lesní duchové si z lidí údajně rádi tropili legraci. Kupříkladu houbaře měli děsit předstíráním mrtvého člověka a děvečkám sbírajícím lesní plody prý přilepovali džbánky k zemi. Osamělé chodce provázel smích a hejkání. Zajímavé je, že takové bytosti znali již dávní pohané a snažili se je usmířit.

V blízké Rotavě se zase vyskytuje lesní duch Waldschütz. Ten za hluboké noci prochází lesem a tluče do kmenů vzrostlých stromů, čímž plaší lesní zvěř. Když potká člověka, může mu prý i ublížit. Když si ho nějaký poutník nevšiml, zbil ho prý za jeho nepozornost holí, ale mohl ho i začarovat do podoby pařezu.

V nedalekých Kraslicích zase kdysi dávno stával na kopci Hausberg hrad Neuhaus. Podle místních legend se na vrcholu kopce na Velký pátek otevírá vchod do podzemí. V tu dobu prý jakási krásná paní, oděná ve starobylých šatech, dala každému, kdo se narodil v pátek, něco málo z pokladu, jenž hlídá...

napsal Petr Matura

zdroje: krusnohorci.cz, travelking.cz, mapy.cz, kraslice.cz.