Zámek Kunín, moravská barokní perla, kde studoval i František Palacký

Sezona otevřených hradů a zámků je v plném proudu. Pokud se ocitnete v Moravskoslezském kraji, určitě si nenechte ujít návštěvu zámku Kunín, který náleží k nejcennějším moravským barokním zámkům. Zámek rodiny Harrachů nazývají "malý moravský Mirabell" (italsky mirabile = úžasný, obdivuhodný, bella: „krásná“, „úchvatná“). Se známým palácem v rakouském Salzburgu si totiž v ničem nezadá.

zámek Kunín: foto Petr Matura

Obě sídla navrhl věhlasný rakouský architekt německo-italského původu Johann Lucas von Hildebrandt (1668–1745). O několik let dříve než zámek Kunín přebudoval Johann Lucas von Hildebrandt palác Mirabell v Salzburgu.

Pro hrabata z Harrachu postavil tento architekt jejich vídeňský palác a v letech 1726–1734 pracoval v Kuníně, kde Harrachové koupili starou kamennou tvrz. Po přestavbě se proměnila v pohodlné venkovské sídlo – zámek Kunín. Protože však Harrachové zastávali vysoké úřady a pracovní povinnosti je vázaly k evropským metropolím, Kunín se tedy nikdy nemohl stát jejich hlavním rezidenčním sídlem. Tento venkovský zámek sloužil spíše jako místo odpočinku uprostřed přírody. Pochlubit se však může skutečně unikátním mobiliářem.

Doba největšího rozkvětu zámku přišla na přelomu 18. a 19. století, kdy na zámku žila Marie Walburga, hraběnka z Truchsess-Waldburg-Zeilu, rozená z Harrach-Hohenemsu (1762–1828). Ta zde vybudovala jeden z nejmodernějších vzdělávacích ústavů tehdejší celé střední Evropy. Mohly v něm vedle sebe studovat děti všech sociálních vrstev a vyznání, děti šlechticů i měšťanů, děvčata i chlapci, Češi i Němci. Jednalo se bezesporu o jednu z nejpozoruhodnějších osobností moravského osvícenství a mluvilo se o ní také jako o jedné z nejsečtělejších žen celého Rakouska.

V osobním životě však hraběnka tolik štěstí neměla. Zemřely jí tři malé děti, manželství se rozpadlo a posledního syna s sebou manžel odvezl do Švábska, kde v osmnácti letech zemřel také. Hraběnka zůstala sama, ale rozhodně nesložila ruce do klína. Už předtím byla mimořádně oblíbená díky své dobročinnosti a v roce 1792 pak přímo na zámku založila dle vzoru obdobných škol své  Filantropinum.

Svůj život pak tedy hraběnka věnovala výchově a vzdělávání talentovaných, zejména chudých dětí. Její ústav vedl své svěřence především k toleranci. Výuka často probíhala v přírodě, děti chodily na výlety na Helfštýn, Radhošť či Lysou horu, nezbytnou součástí školy byla pak rovněž i zdravá výživa a otužování. Žáci se taktéž vzdělávali v pěstování ovocných stromů, v zámeckém parku se nacházel ovocný sad i zeleninová zahrada. Hraběnka nechala vzrostlé stromy vysadit i do širokého okolí celého Kunína.

Nejznámějším zdejším žákem byl i pozdější Otec národa a velký český historik František Palacký (1798-1876). Z řady výstav a kulturních akcí, pořádaných v současné době na zámku, je nejvýznamnější každoroční slavnost růží k poctě dobré hraběnky Walburgy.

Jak šel čas, zdevastovaný zámek byl od roku 1999 ve vlastnictví obce Kunín. Prošel rozsáhlou rekonstrukcí a postupně se do něj vracely i původní zámecké sbírky. Zámeckou expozici provozuje Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace.

Návštěvníci kunínského zámku si mohou prohlédnout například empírovou nástěnnou výmalbu, zámeckou obrazárnu, renesanční portréty členů významného rodu Hohenemsů, lovecký pokoj, dámský pokoj, velkou jídelnu nebo hudební a taneční pokoj. Závěr prohlídky potěší fandy technických památek. Vystoupáte totiž na zámeckou půdu a prohlédnete si unikátní barokní komínový systém, nejpodivuhodnější v celé střední Evropě.

V prostoru pokladny se pak nachází volně přístupné pokoje s expozicí mapující historii obce Kunín, na kterou navazují prostory kabinetu přírodnin s výstavou minerálů, zkamenělin a hornin nejen od nás, ale i ze světa.

Další místní zajímavostí jsou určitě i čápi, hnízdící na jednom ze zámeckých komínů. Čápi na zámku hnízdili již v období před druhou světovou válkou, a proto dostala rodinka čápů jména podle posledních majitelů zámku, Viktor a Markéta.

Kostel Povýšení sv. Kříže Kunín: foto Petr Matura

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, kunin.cz, cs.wikipedi.org aj.