Přitahuje dodnes prokletý dům v Otíně svou negativní aurou další neštěstí?

Prokletá místa a prokleté domy, na nichž ulpěla smůla, jsou častým námětem hororů. Bohužel však bývají rovněž i realitou. Do takových míst, která přinášejí smůlu, jako kdyby se vsáklo utrpení na celé stovky let… Ne nadarmo jeden významný světový ezoterik navrhoval, aby se například na místě bývalých koncentračních táborů, kde docházelo k utrpení, vysadil les a příroda tato místa vyčistila. A to nikoliv z neúcty k lidem, kteří tam našli smrt, ale aby se neživila neustálým vzpomínáním záporná energie. To je však věcí názoru…

fotografie: Freepik

Vraťme se k domům s podivnou minulostí. O jednom chmurném domě v pražské čtvrti Troja, kde se vraždilo, jsem zde již nedávno psal. Zmínit můžeme také známou usedlost Pohádka, nechvalně proslulou případem Roubal. Ostatně, i přes novodobá opačná tvrzení je jedna známá parapsycholožka, která se případem neoficiálně zabývala, přesvědčena, že na Pohádce se skutečně vraždilo...

Další dům, kde by asi nikdo netoužil bydlet, se nachází v Otíně u Stonařova na Jihlavsku. Jeho temná historie se začala psát na konci války v roce 1945. Tehdy v domě č. 11 žil obyčejný zemědělec Jakub Jeřábek. Pokud je známo, nikdy nikomu neškodil, ale měl tu smůlu, že díky částečnému německému původu byl určen k odsunu. V květnu 1945 dorazily z Kněžic do Otína Rudé gardy a vyzvaly ho, aby opustil dům.

Rozhořčený Martin Jeřábek prý rozkaz odmítl uposlechnout, a tak byl zoufalý muž vyvlečen před dům a na místě bez milosti zastřelen. Předtím byl však ještě zbit a bylo mu prý zlomeno několik kostí v těle. Před svou smrtí však údajně své trýznitele i dům proklel. Jeho tělo mělo být zahrabáno přímo před domem. Tělesné ostatky Martina Jeřábka byly exhumovány a odvezeny do rodinného hrobu až po patnácti letech.

Dům v rámci rozdělování majetku dostal pan Stanislav Z. Podle místních pamětníků to prý byl jinak dobrý člověk. Neměl však štěstí, neboť ostatní sousedé dostali k domu i pozemky. Pan Z. ovšem nikoliv. Další smůla na sebe nenechala dlouho čekat a jeho syn zemřel v mladém věku na zadušení. Smrt si však přišla i pro pana Stanislava, když byl brutálně zavražděn násadou na krumpáč jedním z místních mladíků, Martinem H., který si na něj doma počkal. Důvodem měl být alkohol a touha po cizím majetku. Vrah si odnesl tehdejších padesát korun a rádio...

Ani touto smrtí však série tragédií neskončila. Do domu se nastěhovala dcera pana Stanislava, Jitka K. s manželem a čtyřmi dětmi. V listopadu 1993 zde došlo k dalšímu neštěstí. Tehdy František K. zastřelil svou ženu několika ranami z pistole a pak zbraň obrátil proti sobě. Důvodem údajně měla být nevěra.

Mohlo by se zdát, že je všemu konec, ale nebyl. Syn obou tragicky zesnulých manželů, Jindřich K., se v dospělosti dal na šikmou plochu. Měl za sebou několik let vězení, když se vrátil do rodného domu v Otíně. Zde prý začal týrat svoji sestru a její rodinu psychicky i fyzickým násilím. Měl také sexuálně obtěžovat svoji neteř.

Nechybělo mnoho a v prokletém domě mohlo dojít k další, možná několikanásobné vraždě. Jindřich K. byl sice odsouzen na několik let do vězení, ale ani to nemusí být konec. Celý život totiž prohlašuje, že se pomstí vrahovi svého dědečka Martinu H., který je již na svobodě. Pochopitelná nevraživost mezi těmito muži a jejich kriminální minulost by jednou mohla rozpoutat další peklo. Doufejme, že se tak nestane - a kletba, která na tomto domě desítky let visí, již konečně zmizí. Někteří místní lidé by byli raději, kdyby byl tento dům zbourán - a do malé obce se tak mohl vrátit klid. Bohužel nic není zřejmě tak jednoduché...

napsal Petr Matura

zdroje: jihocesky.denik.cz, youtube.com, blesk.cz, paraweb.cz, tajemnamista.cz aj.