Starobylý pražský klášter na Strahově, sídlo bloudících duchů

Královská kanonie premonstrátů na Strahově patří mezi nejstarší doposud existující kláštery premonstrátského řádu na světě. Od příchodu prvních premonstrátů v roce 1143 zde řeholní společenství úspěšně rozvíjí řeholní život a v celé své historii hraje významnou úlohu v dějinách českých zemí.

Klášter patří mezi významné turistické cíle a návštěvníci se zde mohou ponořit do historie. Pro věřící je pak klášter zejména duchovní vzpruhou. Nachází se zde totiž uctívané ostatky sv. Norberta.

fotografie: Pixabay

Není však zřejmě všeobecně známo, že i takto posvátné místo je spjato se strašidelnými pověstmi, z nichž nejméně jedna má zcela jistě reálný základ.

První ze dvou strašidelných pověstí vypráví o premonstrátovi, jenž měl jednu vášeň, která se mu však stala osudnou. Byla to hra v kostky, které se rád a poměrně často oddával. Jednoho dne se mu však tento jinak asi poměrně nevinný hřích vymstil. Nacházel se zrovna v centru Prahy, když dostal zprávu, aby se dostavil k umírajícímu a poskytl mu poslední duchovní útěchu. Byl však tak ponořen do hry, že se na cestu nevydal okamžitě. Časový deficit chtěl pak dohnat, a proto nasedl na koně a v divokém cvalu se hnal nočním městem za umírajícím. Ve spěchu si pak někde při divoké jízdě srazil hlavu, a tak jeho duše nedošla klidu. Dodnes prý bloudí městem kdesi mezi Nerudovou ulicí a Újezdem.

O mnichovi pak v poněkud jiné verzi vypráví Josef Svátek. Podle něj se nejdříve sama od sebe otevře mříž, která vede do strahovské zahrady, a následně z brány vyrazí spřežení, které řídí mnich v bílém rouchu, držící si svoji hlavu v klíně. Stává se tak prý úderem jedné hodiny noční a spřežení pak mizí kdesi v zahradách a zřejmě míří do města. Možná je tato děsivá pověst částečně založena na pravdě a duše řeholníka nenachází klid. Následující pověst je však ještě reálnější.

fotografie: Pixabay

V kostele se nachází hrobka šlechtice Františka Lažanského, který byl na své přání pohřben na nenápadném místě, pod chodbu do sakristie. Kál se prý tak totiž za zabití člověka na Bílé hoře. Ke konci třicetileté války byl klášter vypleněn a vyloupen, a to finským plukem švédské armády. Pozornosti neušla ani nenápadná hrobka šlechtice Lažanského. Jeden z vojáků tedy vnikl do hrobky, což se mu nevyplatilo. Co přesně se však odehrálo, nikdo neví. Když byla po dlouhých letech otevřena krypta, čekal přítomné obrovský šok. V hrobce se totiž nacházely dvě kostry. Podle legendy jedna ruka kostlivce držela toho druhého pod krkem, jako kdyby ho škrtila.

Co se tedy mohlo stát? Někteří badatelé jsou toho názoru, že Lažanský byl do krypty uložen jen několik dní před vloupáním. Podle nich tedy mohl být šlechtic pohřben za živa, jak se tehdy občas stávalo, a v šoku se na chvíli probudil. Jiná, věrohodnější verze zase tvrdí, že lupič si ve své hrabivosti nevšiml padajícího víka a v úleku se mohl začít prát s tělem mrtvého. Jeho druzi na něj následně zapomněli a hrobka pak byla na dlouhá léta uzavřena.

Jisté je, že přízrak švédského vojáka prý bloudí kostelem a údajně se drží za hrdlo. Bylo by pochopitelné, že duše takového zločince nemá dodnes pokoj. A tak, až navštívíte nádherný areál kláštera, nezapomeňte i na zbloudilé duše, které zde můžete potkat.

napsal Petr Matura

zdroj: strahovskyklaster.cz, J.Košnář: Staropražské pověsti a legendy, prazskepovesti.cz.