Pověsti a legendy tajuplného Berounska. Straší zde zejména ve starobylých domech

Malebné městečko Beroun ve Středočeském kraji je jistě jedním ze známých turistických cílů a východiskem k návštěvě takových památných míst, jako kupříkladu Tetína nebo Koněpruských jeskyň. I samotný Beroun má však co nabídnout, a to nejen milovníkům historie, ale i záhad.

Beroun: foto Pixabay

Asi nejznámější legendou Berouna je pověst o Klepáčkovi. Za jedné z válek údajně zajali nepřátelští vojáci berounského purkmistra a nutili ho, aby jim prozradil, kam ukryl obecní pokladnu. On však vytrvale odolával jejich nátlaku, nezlomilo ho ani bití, ani kruté mučení. Nakonec ho rozlícení vojáci přivázali za koně a nechali ho vláčet tak dlouho, až vypustil duši. To se událo v domě Podlešských vedle radnice a dlouho prý byly na dvoře znát krvavé skvrny, které nešly nijak smýt. Poklad zůstal neobjeven, zazděn kdesi ve sklepích radnice, ale duch poctivého purkmistra ho pořád střeží. I v dnešní době ho prý někteří obyvatelé slyšeli. Jedná se snad jen o pouhou bujnou fantazii?

I další pověst má zcela reálný základ. V roce 1421 dobyli husité město Beroun a při vraždění a drancováni nevynechali ani zdejší dominikánský klášter. Mniši byli povražděni, klášter s kostelem Panny Marie vypleněn a zapálen. Dlouho bylo místo opuštěné a zarostlé. Až po desítkách let byly na místě postaveny nové domky, často zabudované také do zbytků klášterních zdí. Tak vznikl i dům ,,U Mandlů“, jehož obyvatelé prý často vídali záhadná zelená světélka, poskakující po rozpadlých městských hradbách. V době různých církevních svátků se po půlnoci vynořily z domu „U Kloboučníků“ postavy ministranta a kněze ve zvláštním černém hábitu a za nimi běžel černý pes s ohnivě svítícíma očima.

Roku 1721 měl nájemník jednoho z těchto domů v noci podivný sen o pokladu, skrytém v městské hradební zdi, která tvořila zadní stěnu jeho dvorku. Hned vstal, vzal špičák a lucernu a šel poklad hledat. Když několikrát udeřil do hradby, vyvalilo se kamení a objevil se výklenek. A z něj se na zděšeného muže šklebil stojící kostlivec ve zbytcích zpuchřelé kutny. Leknutí způsobilo hledači pokladu takový šok, že se z toho roznemohl a do několika dnů zemřel.

usedlost Na ptáku: foto Petr Matura

Ve městě se také nachází dnes již ruina usedlosti zvané ,,Na Ptáku“. Stával zde odedávna osamělý dvůr s polním hospodářstvím, z něhož do Berouna vycházely šosovní platy a farní desátek. Říkali mu různě, například "Záptačí", v roce 1670 pak "bílý dvůr" a nakonec prostě "Pták". Dvůr byl v různém držení (Hyksů, Švíků, Mostníků, Preslů aj.). Konány tu byly výroční kratochvíle berounských měšťanů, "střílení ptáka", tj. velkého orla,  sestaveného z prkének na vysokém stojanu. Bývalo tomu tak vždy po senosečích.

Na tomto místě dodnes prý dochází k paranormálním jevům. V jeho rozpadlých zdech se podle starých záznamů mělo odehrát několik tragédií. Kromě několika sebevražd zde mělo dojít i k vraždám. Temné události tohoto místa se mají dosud projevovat zvláštními zvuky kroků a hlasů uvnitř stavení či zjevování přízraků. Sám jsem na záznamu EVP našel cizí mužský hlas, který říkal ,,vypadněte“. Mohlo jít kupříkladu o náhodně zachycený signál například z vysílačky? Kdo ví...   

Dcera známého spisovatele a záhadologa Otomara Dvořáka měla kdysi ve věžičce usedlosti, kam již nevedou schody, spatřit siluetu malé holčičky, která se dívala dolů z věže. Od roku 2005 bohužel zámeček chátrá.

Rovněž nad městečkem se nachází zajímavá stavba. Jedná se o kapli Panny Marie Bolestné. Nynější kaple byla postavena v novogotickém slohu v letech 1786 - 1787 známým architektem Josefem Mockerem. Na tomto místě však kdysi došlo k zázraku. V roce 1723 spatřil místní ovčák u studánky poutníka, který si omýval zraněný bok, ale zjevení vzápětí zmizelo. Mezi lidmi se rozneslo, že to byl svatý Ivan, studánce začala být připisována zázračná moc a někteří nemocní se skutečně uzdravili. Místo pojmenovali U Boží vody. Roku 1724 zde nechal berounský děkan Jiří Procházka postavit kapli Panny Marie Bolestné a vztyčit dubový kříž.

napsal Petr Matura

zdroj: wikipedia.cz, prazdnedomy.cz,archiv autora