Záhadná, tajemná i děsivá tabulka ouija

O spiritistické tabulce ouija toho bylo napsáno již mnoho. Připomeňme si jen krátce, že první taková deska byla ve Spojených státech amerických uvedena na trh v roce 1890. V té době byl velký zájem o spiritualismus. Zatímco detaily jejího vzniku nám nejsou přesně známy, zdá se, že vynalezena byla člověkem jménem E. C. Reich. Tento muž byl výrobcem rakví v Marylandu a jeho koníčkem byl právě spiritualismus.

fotografie: Petr Matura

Název tabulky pochází ze seance, kterou uskutečnil Elijah Bond, aby se spojil se svou švagrovou. Bond byl hlavním investorem, který spolu s Charlesem Kennardem nechali desku patentovat. Během seance se tedy Bond ptal na to, jak by se jeho nový produkt měl jmenovat. Planžeta se dala do pohybu a vyhláskovala O – U – I – J – A. Když chtěl muž vysvětlení, co toto slovo znamená, dostal odpověď „hodně štěstí“. Zažitější je však verze, že název vznikl spojením francouzského a německého „ano“, tedy „oui“ a „ja“.

Vrcholu popularity pak ouija dosáhla v roce 1913, kdy americká spiritistka Pearl Lenore Curran přes tuto tabulku prý údajně navázala kontakt s mladou dívkou jménem Patience Worth, která žila ve druhé polovině 17. století a byla zavražděna indiány. „Ona sama mi nadiktovala několik románů a také básně,“ říká Curran.

K tabulce se váže skutečně mnoho příběhů. Kupříkladu jeden profesor z americké univerzity zdědil po své babičce starý dům v New Orleans. Dům byl plný starých věcí, které babička svému vnukovi odkázala. Pouze jedné jediné věci se neměl profesor podle přání babičky vůbec dotýkat. Jednalo se o starou truhlu, jež ležela na půdě. Jelikož profesor nebyl zvědavý a navíc chtěl respektovat babiččino přání, nikdy truhlu neotevřel.

Jednou však profesor pořádal jakousi slavnost, na kterou sezval své přátele z dob studií. Součástí slavnosti byla rovněž i prohlídka domu, a tak se některé dámy vydaly také na tajemnou půdu plnou starých věcí. Pozornosti samozřejmě neunikla ani truhla, kde se pod vrstvou starých fotografií a prádla našla právě i tabulka ouija. U ní bylo napsáno: ,,K hrátkám se zlem se jednou zlákat nech“.

Zvědavé ženy to však nevyděsilo, tabulku odnesly do salonu a začaly seanci. Profesor z této situace sice nebyl příliš nadšený, nechtěl však být označen za pověrčivého, a tak jen útrpně přihlížel. Přátelé se tabulky také mimo jiné ptali, jak a kdy zemřou. Tabulka snad nikomu nepředpověděla klidný konec života. Oznamovala takové konce života, jako je například uhoření, probodnutí nebo smrt při dopravní nehodě.

Ženě, jež ulomila u truhly zámek, se věštba splnila jako první. Ještě ten večer vypadla z okna do zahrady a byla na místě mrtvá. Také ostatní věštby se důsledně plnily, i když vyděšení přátelé se pokoušeli změnit svůj osud a přestěhovat se nebo změnit si jméno...

Známý je dále rovněž také i případ třináctiletého chlapce, který s tabulkou ouija poprvé pracoval v roce 1949. Chlapec začal být posedlý démonem, proto podstoupil měsíční exorcismus pod vedením otce Williama Bowderna. Tyto události se staly předlohou knihy z roku 1971, jež byla publikována pod názvem „Exorcista“. Film byl následně natočen v roce 1973.

Démonolog Leonard Stephans tvrdil, že ti, kteří k tabulce usednou sami a pracují s ní dlouhé hodiny nebo jsou rozrušeni, mohou vytvářet nebezpečné spojení mezi naším a duchovním světem... Také lidé dospívající, v období citového rozrušení, by s tabulkou neměli pracovat.

A co dodat na závěr? Pokud nechceme připustit přímo komunikaci s duchy pomocí této tabulky, pak mějme na paměti, že díky ní pracujeme minimálně se svou psychikou...

napsal Petr Matura

zdroj: Giffon:Předpovídání budoucnosti, internetové zdroje