Blížící se znamení Býka evokuje kultivaci těla i ducha

21. dubna vstoupíme do znamení Býka. Téměř u všech národů začíná v tomto čase období vzdělávání na těle i na duchu. Za vlády Býka pokračují rostliny ve svém růstu a čerpají sílu ze země, ze světla a z vody. Jako praví alchymisté mění částečky ve stavební kameny organického života a v živé bytosti. Část této energie pochází z prvků, jež odumřely v protilehlém znamení Štíra a nyní se recyklují.

fotografie: Pixabay

Symbolické znamení Býka můžeme chápat jako uzavřené tělo, jež nahoře nese mísu. Toto tělo tvaru kruhu vychází z materie, jejíchž prvků využívá k budování sebe sama. Podle toho, jakou jevovou formu a za jakým účelem na sebe vezme, přibývá nahoře -  nebo dole. S miskou v horní části se setkáme i u jiných znamení.

Od Velikonoc už dne stále přibývá. Indické Rgvédy, což je nejstarší dílo indické literatury, popisují boj světla s temnotou. Temnotu představuje drak s hadím tělem Vrita. Ten nedovoluje proniknout světlu na zem, dokud proti němu nevytáhne do boje král bohů Indra, který je zosobněním slunečního svitu, a nesrazí ho svým hromovým klínem (první jarní bouřka). Vody jsou tak osvobozeny a mohou oplodnit zemi.

Není tedy asi náhodou, že církev zvolila pro svátek svatého Jiří drakobijce právě 23. duben, tedy dobu, které na opačném konci zvěrokruhu odpovídá znamení Štíra, tedy Draka. Také archanděl Michael je drakobijcem. Původně se jeho svátek slavil rovněž na jaře (8. května), ale později byl přesunut na 23. září. Stejně jako svatý Jiří jezdí archanděl Michael na bílém koni.

V Athénách se na jaře slavily Velké dionýsie. Dionýsovi, bohu plodnosti, odpovídal u Římanů původně Mars, jenž zpočátku vůbec nebyl poslem války. Z kultu dionýsovských mysterií pochází také věta: ,,Býk zplodil draka a drak v sobě nese smrt a naopak, smrt v sobě přináší život.“ Tím symbolicky vyjadřuje, že život (býk) v sobě nese smrt (draka, tedy štíra) a naopak, smrt v sobě přináší život. Ve zvířetníku jsou Štír (Drak) a Býk přesně protilehlá znamení. Legendy spojují Štíra, jak to odpovídá dění v přírodě v polovině podzimu, se smrtí, odumíráním a znovuzrozením.

Ve starém Římě se 21. dubna slavila Parilia, Slavnost ovčáků, spojená s očistou ovcí, pastýřů a obydlí, jako se to někde děje na Bílou sobotu.

Staří Číňané, Korejci a Japonci byli především rolníci, proto 21. dubna drží svátek Obilných dešťů. Je to šestá dvaceti čtyř solárních fází rolnického roku, odpočítávaných po patnácti stupních dráhy Slunce na obloze.

Na konec dubna samozřejmě připadají i tolik oblíbené čarodějnice. Tento svátek si však zaslouží samostatný příspěvek.

napsal Petr Matura