Velká většina z nás se s asi nejznámějším katem v naší zemi Janem Mydlářem seznámila v hodinách dějepisu na základní škole v souvislosti s popravou dvaceti sedmi českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze dne 21. června 1621. Čtenáři historických románů pak také určitě četli dílo Josefa Svátka Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze.
fotografie: Freepik
Jaký však tento nechvalně proslulý muž byl? Jistě by si studovaný, inteligentní muž jako on, kdyby mohl, vybral jiné a lepší povolání… Jeho život je obestřen nejasnostmi a vzniklo kolem něj mnoho legend.
Jan Mydlář se narodil roku 1572 v Chrudimi. Pocházel z vážené chrudimské měšťanské rodiny a studoval soukromou latinskou školu. Katem se podle spisovatele Pavla Štorkána stal nešťastnou shodou náhod. Vypráví se, že se zamiloval do ženy, která byla odsouzena za vraždu svého manžela k smrti oběšením, a aby ji zachránil, šel dobrovolně do služeb chrudimského kata. Bohužel jeho láska byla stejně oběšena, ale Mydlář již u řemesla zůstal. Stal se nejprve katovským holomkem v Chrudimi u kata Záviše Matěhy a z této životní dráhy již nešlo odejít. Z Chrudimi se dostal přímo do Prahy, kde údajně začal na vysokém učení studovat medicínu. Studium však nedokončil. Práci našel u tehdejšího nejvyššího popravčího Koruny české Václava Jaroše. U něj se také jako katův pacholek naučil všem dovednostem a po Jarošově smrti převzal jeho funkci. Nejprve bydlel ve staroměstské katovně v Praze u Starého židovského hřbitova, tam, kde se dnes stýká jeho zeď se severní částí budovy Uměleckoprůmyslového muzea v dnešní ulici Na Rejdišti.
Později se oženil s dcerou slánského kata Alžbětou Špetlovou a koupil jí v roce 1634 na okraji Nového Města u Sviňské brány dům. Sviňská brána stávala v místech dnešního náměstí I. P. Pavlova a jeho dům se nacházel v dnešní ulici Na Bojišti. Být katem totiž bylo sice opovrhovaným, avšak velice lukrativním zaměstnáním. Oproti svým kolegům si však Mydlář získal vážnost a úctu. Využil i své znalosti z medicíny a anatomie, a to zejména při napravování zlomenin.
Asi nejznámější Mydlářovou popravou je již zmíněná poprava na Staroměstském náměstí v roce 1621. Mydlář prý během ní otupil čtyři ostré meče. Známému Janu Jesseniovi prý vytrhl jazyk. Jaký to asi musel být pro Mydláře pocit, když Jessenius měl být dokonce jeho přítelem? Mydlář se stal jeho dodavatelem mrtvol, které lékař používal ke studiím anatomie. V roce 1600 se dokonce Jesseniovy pitvy účastnil i sám Mydlář. Byla to první veřejná pitva s výkladem.
K Jesseniovi se rovněž váže známá legenda. Jednou prý Mydláře navštívil s prosbou, aby mohl být přítomen popravě stětím. Při jejich setkání se však stala zvláštní věc. Když Jessenius vstoupil do katova domu, výrazně se pohnul meč, kterým Mydlář stínal hlavy. To předznamenávalo, že dotyčný člověk zemře na popravišti mečem. Jan Jessenius se tomu smál a řekl, že se jedná pouze o hloupou pověru. Bohužel se však tato hrozba vyplnila, navíc dokonce rukou přítele...
fotografie: Pixabay
Poslední doložená Mydlářova poprava je z roku 1632, kdy prý poprvé minul, což byla pro kata velká ostuda, a tak usoudil, že je čas odejít na odpočinek a řemeslo předat svému synovi Václavovi. Ve věku 77 let se pak Mydlář podruhé oženil s Kateřinou, které také odkázal dům. Ta však zemřela záhy po jeho smrti a dům zdědili jeho synové.
Kat Mydlář zemřel 14. března 1664 v Praze v úctyhodném věku 92 let. Zajímavostí je, že jeho vnuk Jan skončil sám na popravišti za žhářství v létě roku 1689. Popraven byl mečem na stejném popravišti, kde sám vykonával exekuce. Druhý jeho vnuk Daniel Mydlář byl katem v Kostelci nad Černými Lesy. Vynikal prý hlavně v bylinkářství. Navštěvovala ho řada měšťanů, kterým dokázal pomoci lépe než lékaři. Těžce však prý nesl svoje zděděné povolání. Zajímavostí je, že meč, který visel v kostelecké katovně, a který zdědil po svém dědovi, záhadně zmizel v den Danielovy smrti 17. října 1664. Tělo Daniela Mydláře bylo pohřbeno u tehdejšího popravčího místa, kde se dnes říká Na Spravedlnosti.
Napsal Petr Matura
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)