Milý Ježíšku, moc si přeji zvířátko …

Znala jsem slečnu, která měla doma krásného chlupatého králíka. Už nevím, jak se ta rasa jmenovala. Ale byl to mazlík rozmazlený, na záchod chodil do rohu v místnosti a měl k dispozici celý pokoj.

Já jsem si jako dítě nikdy zvířátko přát nemusela, protože jsme doma vždycky nějaké měli. Kam moje paměť sahá, vždycky jsme měli pejska. S tím prvním jsem focená jako mimino a umřel, když mi bylo 15, to jsem poprvý poznala, jak moc to bolí, když odejde zvířecí kamarád. Měli jsme i králíčka, ale asi ne moc dlouho, na něj si nějak nevzpomínám, jenom vím, že byl. Zvíře je velká zodpovědnost, ale taky obrovský přínost pro děti. Musí ale opravdu vědět, jak s ním zacházet.

Taky jsme vždy měli doma nějaký zvířátka. Chceme pejska si pořídit:-).

Jarko, tak se potom pochlub, až ho budete mít.

Milý Ježíšku, moc si přeji zvířátko …ano a hlavně tu chovatelskou zodpovědnost k tomu. Po vánocích a prázdninách jsou potom narvané útulky a v horším případě zvíře vyhozeno někde v lese nebo na vesnici.

ohnivazenaMagdalena - přesně tak, v tom musí mít každej jasno dřív, než si to zvíře pořídí. Nikdy nepochopím, že někdo může dát pryč živou bytost, když už je jednou jeho. Přece každý zvíře má duši a je vnímavější kolikrát víc než lidi.

Mášapáša: Bohužel pro mnoho lidí je zvíře stále věc. Čili se k němu tak chovají. Že potřebuje jídlo, že má žízeň, cítí chlad....to snad nechápou. je to smutné.

ohnivazenaMagdalena - a proto taky mám radši zvířata než spoustu lidí.

Jak jsem dnes šla z práce, tak jsem potkala takovýho výrostka. Ječel na psa sprostě. Jenže to byl takový typ, že nic neřeknete, aspoň já ne. Máte strach, že nadá i vám. Nebo něco horšího.

Mášapáša:to víš, že se pochlubím. Moc ráda. Až příští rok:-).

Jarko, vždycky když něco takovýho vidím (třeba ženská jak rve pejska z trolejbusu, divže ho neuškrtí a ještě na něj řve), tak se ve mně vaří krev. A protože tuhle personu vídám dost často, tak jednou mi už ruply nervy a řekla jsem jí, že ten pes asi neví, kdy má vystoupit, když paní vstane až ve chvíli, kdy se otevřou dveře. Odpověď - starej se vo sebe, kurvo jedna! No, tak asi tak, mohla jsem být ráda, že mi jednu nevrazila. Toho psa je mi neskutečně líto, protože on ji má ještě asi za to všechno i rád a neví, že jinde by se měl úplně jinak. Na tvýho pejska se budu těšit už teď ;o)