Snad každý rodič se setkal s přáním svého potomka mít zvířecího mazlíčka. Přes pejsky, kočičky, koně, papoušky, králíčky, křečky až po třeba opice … Toto přání není vždy, natož hned, vyslyšeno a tak se mnohdy vysněné zvířátko objevuje na seznamu dětských vánočních přání pro Ježíška… A tady už se mnoho z nás dospěláků nechá oblomit a přemýšlí, zda a čím to své dítko na Štědrý den překvapí… Koně, opice a většinou i pejsky vyloučíme hned a zvažujeme pořízení nějaké „drobotiny“.
Pořídit si domů živou bytost, ač sebemenší, ale není jen tak. K živému tvoru, který s námi bude sdílet domácnost, máme odpovědnost. Zvířátku musíme věnovat nejen lásku, ale také péči a čas. Domácí mazlíček není hračkou. Tak jako my máme své potřeby, mají své potřeby i zvířata. Ta mají jen nás, jsou na nás závislá a od naší péče se odvíjí délka a kvalita jejich života. Při neuváženém rozhodnutí mohou být i na obtíž. Správný výběr zvířete je základem dobrého vztahu i spokojenosti člověka a zvířátka.
Aby ten Váš výběr byl správný, máme pro Vás několik rad:
Zvažujeme-li pořízení zvířete pro děti, je důležitý věk dětí. Čím menší je dítě, tím opatrněji bychom měli vybírat. Malé děti někdy dokážou být ke zvířeti kruté, proto bychom jim zvíře do rukou bez dozoru dávat neměli. Pokud má zvíře sdílet s dítětem pokoj, je třeba myslet na to, že např. křeček nebo králík dokáže v noci nadělat pěkný rámus. Jsou to právě zakrslí králíčci a malí hlodavci, které rodiče nejčastěji pořizují svým ratolestem jako prvního zvířecího mazlíčka. Pokud o takovém zvířátku přemýšlíte, může Vám posloužit přehled těch nejčastěji chovaných „kapesních mazlíčků“
Najdete zde základní informace o délce života zvířátek, jejich povaze, ale také doporučení na vhodnou ubikaci a její vybavení či krmivo. Ať už si pořídíme jakékoli z těchto zvířátek, v žádné ubikaci zvířete nesmí chybět podestýlka. Tato zdánlivě „nevýznamná“ položka však může zásadním způsobem ovlivnit jak soužití se zvířátkem, tak zdraví jeho i členů domácnosti. To platí zejména u hlodavců a králíčků.
Zatímco kočky nebo fretky využijí podestýlku pouze na chvíli k vykonání potřeby, morčata, potkani, křečci, králíčci apod. na podestýlce stráví v podstatě celý svůj život a jsou s ní stále v kontaktu. Stelivo tak musí dokonale absorbovat vlhkost a pohlcovat pachy, neprášit a nesmí škodit zdraví zvířete ani rodině chovatele. Důležitým aspektem je rovněž likvidace použitého steliva, což si majitelé zvířátek většinou uvědomí až ve chvíli, kdy např. při likvidování hoblin je vše pod nánosem prachu… V dnešní době naštěstí máme více možností nežli hobliny nebo piliny. Maximální pohodlí a komfort mazlíčkům i jejich majitelům zaručí podestýlky Asan. Proč, to se dozvíte ve videu „Proč právě Asan“
… A když vše dobře promyslíte, vyberete to skutečně vhodné zvířátko a pro něj i vše potřebné vybavení, bude mazlíček jistě tím nejlepším vánočním dárkem, který rozzáří nejen dětské oči. Vždyť mít zvířecího společníka je srdeční záležitost a soužití s ním je pro život obohacující…
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste)
Znala jsem slečnu, která měla doma krásného chlupatého králíka. Už nevím, jak se ta rasa jmenovala. Ale byl to mazlík rozmazlený, na záchod chodil do rohu v místnosti a měl k dispozici celý pokoj.
Já jsem si jako dítě nikdy zvířátko přát nemusela, protože jsme doma vždycky nějaké měli. Kam moje paměť sahá, vždycky jsme měli pejska. S tím prvním jsem focená jako mimino a umřel, když mi bylo 15, to jsem poprvý poznala, jak moc to bolí, když odejde zvířecí kamarád. Měli jsme i králíčka, ale asi ne moc dlouho, na něj si nějak nevzpomínám, jenom vím, že byl. Zvíře je velká zodpovědnost, ale taky obrovský přínost pro děti. Musí ale opravdu vědět, jak s ním zacházet.
Taky jsme vždy měli doma nějaký zvířátka. Chceme pejska si pořídit:-).
Jarko, tak se potom pochlub, až ho budete mít.
Milý Ježíšku, moc si přeji zvířátko …ano a hlavně tu chovatelskou zodpovědnost k tomu. Po vánocích a prázdninách jsou potom narvané útulky a v horším případě zvíře vyhozeno někde v lese nebo na vesnici.
ohnivazenaMagdalena - přesně tak, v tom musí mít každej jasno dřív, než si to zvíře pořídí. Nikdy nepochopím, že někdo může dát pryč živou bytost, když už je jednou jeho. Přece každý zvíře má duši a je vnímavější kolikrát víc než lidi.
Mášapáša: Bohužel pro mnoho lidí je zvíře stále věc. Čili se k němu tak chovají. Že potřebuje jídlo, že má žízeň, cítí chlad....to snad nechápou. je to smutné.
ohnivazenaMagdalena - a proto taky mám radši zvířata než spoustu lidí.
Jak jsem dnes šla z práce, tak jsem potkala takovýho výrostka. Ječel na psa sprostě. Jenže to byl takový typ, že nic neřeknete, aspoň já ne. Máte strach, že nadá i vám. Nebo něco horšího.
Mášapáša:to víš, že se pochlubím. Moc ráda. Až příští rok:-).
Jarko, vždycky když něco takovýho vidím (třeba ženská jak rve pejska z trolejbusu, divže ho neuškrtí a ještě na něj řve), tak se ve mně vaří krev. A protože tuhle personu vídám dost často, tak jednou mi už ruply nervy a řekla jsem jí, že ten pes asi neví, kdy má vystoupit, když paní vstane až ve chvíli, kdy se otevřou dveře. Odpověď - starej se vo sebe, kurvo jedna! No, tak asi tak, mohla jsem být ráda, že mi jednu nevrazila. Toho psa je mi neskutečně líto, protože on ji má ještě asi za to všechno i rád a neví, že jinde by se měl úplně jinak. Na tvýho pejska se budu těšit už teď ;o)
Fakt je nejlepší být ticho a nevšímat si. Já to taky nemám ráda. Špatné chování. Ta němá tvář nemůže za to, že se její páníček blbě vyspal. Já ale raději nereaguju, nemůžu vědět, jestli třeba nemá v kapsy nůž.