Máme rádi polévky s domácími nudličkami a játrovými knedlíčky. To vy jistě taky. Jsme zpovykaní a ty nudle z obchodu nám nechutnají. Celý můj manželský život nás tchýně rozmazlovala tím, že nám nudle krájela do foroty, nebo-li do příště, až jsme přijeli my za ní, nebo ona za námi. Jenže, tchýni bude zanedlouho 90 let a válení placek na nudličky už jí zmáhá. Dostala jsem nápad, co kdybych se do nudlí pustila sama ?

Jak řečeno, tak uděláno. Z první placky, nejen že nebyly nudle, ale nebylo z ní nic. Když jsem si jí šla vzít po jejím usušení, zbyla mi pomoučená utěrka, oči pro pláč a spokojená Ela (kdo mě zná, ví, že Ela je pes).

Druhý pokus už byl o moc zdařilejší. Sice jsem placky musela hlídat i před holkama (čert ví, proč to syrové těsto všem chutná), ale uhlídala. Nudle jsem poctivě krájela na tak tenké, jak se mi nejlíp dařilo, ale ten krájecí, nebo spíše krouhací grif chyběl. Vzpomněla jsem si, jak ve filmu Marečku podejte mi pero, pan Sovák bere z válu mezi prsty nakrouhané nudle a říká u toho, kdybyste mě rozkrájeli na takovýhle tenký nudličky…..

Nakrájeno, hotovo, radost veliká. Jdu se chlubit a tu máš čerte kropáč. Slyším: Tohle, že jsou nudle do polívky ? Víš vůbec, že se jim říká vlasové ? Kde vidíš ty vlasy ? To jsou nudle na mák. Jo máma, ta dělala nudličky, ale co chceš s těma klackama ? Co na tom může být složitýho , nakrájet to najemno ? Chvilku to vypadalo, že s tím válem s nudlemi praštím o zem, ale udržela jsem se, jen jsem vřískala, že jsou to nudle moje poslední, kdo nic nedělá, nic nezkazí a nakrájej si to příště sám, když seš tak chytrej a vůbec, žádný příště nebude.

Dcera na nás koukala a nevěřícně kroutila hlavou. Pro takovou blbost se hádáte ? To nepochopím. A já jsem si vzpomněla, jak se hádávala moje hodná teta Bóža se strýcem o podobné blbiny, jak jsem se tomu smála a teď už to dorazilo i k nám. Rok jsem v důchodu, denně jsme spolu doma, tak to bude ponorková nemoc. Začíná to nudlema a končí to zabodnutou kudlou v břiše. No, snad nebude tak zle, přežili jsme spolu horší dramata. Už jste někdy viděli hod šiškou chleba přes celou místnost ? Já jo, jen si už nepamatuju proč, jenom vím, že vytáčející jsem byla já a ten vytočený byl můj muž. Je jasné, kdo vrhal a kdo zíral.

A tak vzhůru do nového života.