Životní styl jsou zažité a naučené stereotypy, které lidé převzali ze své rodiny. Jeho důležitost si uvědomíte až v dospělosti, kdy začínají první zdravotní potíže.  Nejčastějším motivem změny bývají nemoc či prevence zdraví.

 

Trvalá změna vyžaduje práci na sobě samém

Změna životního stylu je psychicky náročná, ale je možná. Vyžaduje nejen informovanost (vědět co, kdy, jak a kolik), ale i psychickou práci na sobě samém. Jde o témata sebepřijetí, sebevědomí, motivace, ujasnění si hodnot, kontakt s vlastním tělem a emocemi, změna chování a myšlení, emoční aspekty jídla. Má-li být změna úspěšná a trvalá, musí být komplexní.

foto / Freepik

„Zdravý vztah sama k sobě považuji za stěžejní v otázce změny životní stylu. Dělat změny pro sebe, pro své zdraví a za účelem vnitřní spokojenosti – cítit se ve svém těle dobře – je stejně důležité jako jíst zeleninu. Obojí prospívá našemu zdraví,“ říká Zuzana Douchová.

Proč je změna tak náročná?

• Změnu lidé podvědomě vnímají jako nebezpečí a brání se jí.
• Jakákoli změna je proces, nikoli jednorázová událost. Při hubnutí dokáže například většina lidí snížit váhu krátkodobou dietou, ale udržet si ji zvládne jen málokdo.

Často se nutíme do něčeho, co ani nechceme, a proto se nám změnu nedaří uskutečnit.

Úspěch je založen na míře motivace a také na dlouhodobém plánu.

„Pokud zdravý životní styl nevštěpují rodiče potomkům od dětství, je pro ně v dospělosti těžké něco měnit. Děti se návyky učí nápodobou. Nestačí jen výchova, nutná je i názorná ukázka. Pokud rodina tráví čas na výletech a sportem, je menší pravděpodobnost, že dítě prosedí hodiny u počítače. Pokud ale trávíte volný čas u televize, je pro dítě těžké začít sportovat,“ sděluje psycholožka.

Jak vést děti ke zdravému životnímu stylu už od malička, aby se v dospělosti nemusely trápit se změnou toho, co se naučily se dočtete v článku:  České děti nejedí pravidelně. Jsou pak obézní

Je důležité předem se připravit na možné překážky. Například člověk začne hubnout a daří se mu hlídat si jídelníček a chodit pravidelně cvičit, pak ale přijdou svátky (narušení režimu) a jemu se nedaří 100 % udržet změnu. Jí nepravidelně, častěji hřeší, méně se hýbe. To v něm vyvolá pocity selhání, zmaru, ztráty motivace a změnu ukončí.
Změnu je proto dobré raději přerušit, než se ještě více stresovat. Je dobré mít na změnu alespoň trochu klidu a prostoru pro sebe.
Naplánuji si hřešení, alternativní způsoby jak se hýbat, když jedu na dovolenou. Následně se co nejdříve zase vrátím zpět do nového režimu.

Člověk sám bývá tou největší překážkou, umí se totiž lépe kritizovat a sabotovat, než podporovat.

 

zdroj: článek vznikl ve spolupráci s odbornou garantkou Vím, co jím a piju, psycholožkou Zuzanou Douchovou