Tajemství záhadné lučištnice 25.- 26.díl

Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

25. KAPITOLA

Majka zhasínala v kapli svíce, ale světla neubývalo. Udiveně se rozhlédla a uviděla slabou zář vycházejí od fresky. Zhasla další svíci a pozorovala přitom zář.

„To snad není možný!“ vydechla překvapně a zhasla další svící a přitom dál pozorovala zář. „S každou zhasnutou svící ta záře zesílí,“ řekla udiveně.

Rychle pozhasínala zbytek svící a spěchala k fresce. Lux se šípem už zářily v plné kráse. Pocítila euforickou lehkost a než si ji stačila vychutnat, už ji molekulární vír vtahoval do fresky.

Lux humanitas E.P M. plula jí vstříc myšlenka.

Lux humanitas M.P.V.I. vyslala její mysl odpověď.

A už ucítila v hlavě známý proud, který jí doplňoval potřebnou plazmu.

K čemu je vůbec potřebná agrese ? Navázala Majka automaticky na předchozí telepatický rozhovor.

Lidská agrese je do určité míry nutná k přežití, ale její přemíra je destruktivní. Zákon přírody jen silnější přežije, přináší silnějším převahu a slabším utrpení, nebo ztrátu života. Jedni žijí proto, aby se stali potravou druhých. Každý živočišný druh má svého přirozeného nepřítele.

Ale člověk přeci nemá žádného přirozeného nepřítele, vynořilo se Majce vy mysli.

Ale má, viry a bacily. Ovšem největším nebezpečím pro člověka je sám člověk, který podporuje agresivní rovnováhu a tím se stává nebezpečným nejen sobě, ale i celé planetě.

Zachránilo by svět, kdyby mu vládly ženy? Proběhlo jí v mysli.

Ne, protože ryze ženská povaha, kdy se žena obětuje, aby za cenu vlastního pokoření, utrpení či ponížení učinila druhého šťastným

narušuje také rovnováhu, protože druhému dává prostor pro prosazení jeho ega. Ohleduplnost i ústupky musí být oboustranné.

A jak jste se teda snažili zmírnit agresivitu–feminismem? Vyslala mysl Majky další otázku.

Feminismus je přirozený pozemský vývoj, přirozená obranná reakce žen proti jejich utlačování. Je zatím bohužel jediným možným řešením, jak prosadit rovnoprávnost žen, ale není ideálním řešením. Na jedné straně sice vydobyl v některých zemích ženám rovnoprávnost, ale na druhé straně, je to zase boj, který vyvolává agresivní odpor mužů.

Takže nenaplňuje hlavní podmínku - omezit mužskou agresivitu.

A v politice je ženský mírumilovný prvek neúčinný, protože žen je v politice málo. Navíc do politiky se často proderou ženy, které v sobě mají stejnou dravost jako muži, tudíž se u nich zcela vytrácí ženský prvek.

Tak jak mohou ženy zachovávat rovnováhu, když boj je špatné řešení? Poslání žen na Zemi je mírnit ženskými diplomatickými zbraněmi mužskou bojovnou agresivitu a tím zachovávat rovnováhu. Tak je to psáno i v Bibli - Genesis, kapitola II, verš 18, který vysvětluje, proč byla stvořena žena.Výklad tohoto verše je mylný, protože ho vykládali muži, kteří v minulosti na rozdíl od žen měli přístup ke vzdělání. A tak si tento verš vyložili podle svých mocenských potřeb. Ale místo jejich výkladu: „Udělám člověku pomoc a partnera“ má být: „Udělám si na člověka pomoc proti němu.“ Člověkem je myšlen muž a pomoc proti němu žena.

To jsem nevěděla, pomyslela si překvapeně Majka.

No ale jak je vidět, tak se ženám nedaří mírnit agresivitu, proběhlo jí myslí.

Bohužel ne, naopak přistupují na testosteronový agresivní žebříček hodnot, aby v dravé společnosti obstály. Snaží se vyrovnat mužům, místo aby jejich agresivitu mírnily, a proto musíme zasahovat my, protože ženský prvek selhává.

A jak se snažíte mírnit agresivitu?

Snažíme se mužskou agresivitu omezit jinými prostředky. Jedním z našich pokusů o zachování rovnováhy byla Atlantida. Vybrali jsme rod mužů s přirozenou dávkou agrese nutnou k přežití a k nim ženy, které měly o něco vyšší dávku testosteronu, než byla obvyklá hodnota u žen. Mysleli jsme, že tím se agresivita vyrovná a muži nebudou mít touhu ovládat ženy a ženy s vyšších dávkou testosteronu nebudou mít potřebu se obětovat, ale naopak zachovat rovnováhu s muži. Jenomže vyšší dávka testosteronu v ženském těle začala mutovat. Ženy se začaly fyzicky podobat mužům a zvyšovala se jejich agresivita. Dokonce natolik, že byla vyšší než u mužů.

Nejagresivnější ženy začaly toužit po nadvládě. Založily kmen Amazonek a začaly bojovat proti mužům, a tak způsobily apokalypsu původně harmonické Atlantidy. Zrovna tak dnešní moderní Amazonky - militantní feministky vytváří začarovaný bojový kruh. Svým nesmiřitelným bojem proti mužům vyvolávají zase jen jejich agresi.

Tak Atlantida skutečně existovala, pomyslela si překvapeně Majka.

Ano, doplula k ní odpověď.

A jak regulujete agresivitu teď? Vyslala Majka další otázku.

Blokujeme mužům s vysokou produkcí testosteronu jeho produkci.

A jak?

Nejdřív odsátím snížíme jeho hladinu v krvi a do krve pak doplníme imitační testor, stabilizační látku nahrazující skutečný testosteron, který přesahuje standardní hladinu. Zpětnou vazbou je hypotalamus informován, že hladina testosteronu v krvi je dostatečná a nestimuluje v hypofýze tvorbu hypofyzárních hormonů, které ve varlatech aktivují tvorbu testosteronu.

A jak to provádíte?

Pomocí Estroprogů

Estroprog to jsem přeci já? Pomyslela si užasle.

Ano.

Já to dělám? A jak? Vynořily se jí v mysli dvě otázky.

Tvá saturace byla ukončena. Lux humanitas E.P M.

Doplulo k ní místo odpovědí a už cítila jak jí molekulární vír táhne ven z kruhu plazmových vloček.

26. KAPITOLA

„Dej mi tu virguli,“ řekl Marek Rosťovi, když vyšli na nádvoří.

„Jé, já ji tam nechal,“ řekl Rosťa.

„Tak tu počkej, já pro ní skočím,“ řekl Marek.

Když Marek přicházel ke kapli, zahlédl otevřenými dveřmi zvláštní zář. Že by Majka ještě nezhasla svíčky? Pomyslel si.

Vešel do kaple a zůstal stát jako přimrazený. Zíral na dohasínající luk a šíp. Před freskou stála Majka a když luk a šíp vyhasnul, vydechla: „To byla nádhera.“

Marek ohromený tím co viděl, nebyl schopen slova. Teprve po dlouhé chvíli vydechl: „To bylo fantastický.“

Majka sebou škubla a podívala se na něj. „Vy jste tady?“ zeptala se překvapeně.

Marek odtrhl oči od fresky a podíval se na Majku. Připadala mu najednou taková jiná, jako by stála v oparu krásy. Asi je to její aura, duševní krása, pomyslel si.

„Jo, jsem,“ řekl po chvíli stále jako by omámený tím, co viděl a přitom nemohl odtrhnout oči od Majky. Jste krásná, chtěl jí říct, ale slova mu zadrhla v krku.

„Že je to nádhera,“ vytrhla ho z jeho transu Majka.

„Jo, je. Jsem rád, že jsem to konečně viděl,“ odpověděl.

„Pojďte sem. Stále je tu ještě cítit pozitivní energie,“ vyzvala ho.

Marek přistoupil k ní a opravdu se cítil příjemně. Ale nebyl si jist, zda je to pozitivní energií, nebo okouzlením z toho co viděl a z Majky. Virgule! Napadlo ho. Kde ji nechal, aha támhle. Popadl virguli do rukou. Nejdříve jen zlehka vibrovala a on cítil příjemné pocity, ani prsty ho nebrněly. Postupně se však rozkmitávala čím dál tím víc a on pocítil i slabé brnění v prstech.

„Pozitivní energie už vyprchala,“ řekl a otočil se na Majku. Už se mu nezdála tak krásná, ale přeci jen ji už viděl jinýma očima. Jakoby zevnitř, její duševní krásu.

„Marku!!“ Uslyšel volat Rosťu z pavlače.

„Jo už jdu!“ odpověděl mu.

„To je Rosťa, už musím jít,“ řekl Majce omluvným tónem, jakoby se jí omlouval za to, že musí ukončit jejich schůzku v kapli.

„Jo běžte, já za vámi zamknu,“ řekla a vyšla s ním z kaple.

„Tak co, jakej jsem byl,“ zeptal Rosťa Marka, když sedli do auta, čímž ho vytrhl z jeho myšlenek na Majku a na to co právě zažil v kapli.

„Skvělej, suprovej! Ty to zkrátka se ženskejma umíš,“ řekl obdivně Marek.

„No jasně, ona je klasická pipina. Takovou dostaneš hned, stačí pár otřepanejch lichotek,“ řekl suverénně Rosťa.

„Nepřipomíná ti tu blondýnu, jak si ji nedávno sbalil tady v baru u Šampióna?“ ověřoval si Marek své podezření.

„Blondýnuuu???“ zamyslel se na oko Rosťa.

„No takovou tu sexy kočku, jak na ní zíral celej bar?“ připomínal mu Marek.

„Ahaa, noo do tý má hodně daleko. Tahle je pipina, ale tamta vysílala erotický charisma plný smyslný vášně. K tý ses přiblížil a rozbouřila ti hormony, žes nevěděl čí seš,“ řekl slastně Rosťa.

To je poprvé, co si Rosťa přiznal, že ho nějaká ženská dostala, pomyslel si Marek a řekl: „Třeba na sebe lila nějaký pižmo?“

„To bych neřek. Ta to měla v sobě kamaráde. Na noc s takovou ženskou nikdy nezapomeneš,“ mrkl na něj smyslně Rosťa.

„Víš, co říkal tvůj děda: Ženská je jako auto. Pod krásnou karoserií se může skrývat vybrakovanej motor a pod otlučenou karosérií se může skrývat skvělej motor. A musíš si dát bacha, abys nenaletěl na krásnou karoserii s vybrakovaným motorem. Důležitější je to, co je pod kapotou. Ria měla nejen krásnou karosérii, ale i motor našlapanej erotickou vášní a nebyla blbá. Byla zkrátka sexuální žihadlo. Kdežto Zuzana má krásnou karosérii, ale vybrakovanej motor i mozek,“ zakončil triumfálně svůj výklad Rosťa.

„Co ty víš, třeba je posteli taky žihadlo,“ oponoval mu Marek.

„Ba ne brácho, na to já mám čuch. Proč myslíš, že si beru Irenu. Je to skvělá kombinace starostlivé manželky se sexuálním žihadlem a neni hloupá. Takovou ženskou dokážu respektovat,“ triumfoval dál Rosťa.

„To sem si všim,“ řekl Marek.

„Tak to až potkám nějakou, se kterou bych si chtěl něco začít, přivedu jí k tobě otestovat,“ usmál se na Rosťu.

„No jasan, můj čuchmoetr je ti k plně dispozici,“ smál se Rosťa.

Vystoupili z auta a zamířili do baru u Šampióna.

Když se ve dvě ráno Rosťa s Markem rozcházeli před barem, naklonil se Rosťa k Markovi a řekl: „Jen taaak mimochodme, mně ty prstyyy fakt nebrrrrnělyyy.“

„Coooo?“ zůstal stát Marek s otevřenou pusou a s otupěle opileckým pohledem se díval za odcházejícím Rosťou.