Proč ženy politika nebaví?

Tento článek je reakcí na článek Jitky Lenkové: Ženy politika nebaví? ZDE Dovolila jsem si na základě vědeckých poznatků odpovědět na její vyřčené i nevyřčené otázky:

Proč politika muže tak přitahuje?

Proč vítězit, vládnout a rozhodovat je životní krédo mužů?

Proč je žen v politice málo?

Jaké ženy v politice obstojí?

Proč ženy politika nebaví?

Proč politika muže tak přitahuje

Muži v sobě nezapřou své lovecké geny - touhu bojovat a vítězit. Politické klání není ničím jiným než bojem o post vůdce smečky, proto je také svět politiky agresivní, bezohledný, tvrdý. Hlavní zbraní jsou ostré lokty. Důkaz o tom nám podávají každodenně nejenom naši politici. Schvalování zákonů podléhá politickým zájmům o moc nikoli potřebám praxe – občanů. Občan se stává jen prostředkem, jak se dostat k moci. Předvolební sliby pak padají za oběť mocenským ambicím jednotlivých stran či jednotlivců.

Proto také povolební klání našich politiků často vyvolává povzdech: Jako malí kluci. Připomíná totiž malé hošíky, kteří hrají fotbal a neustále se hádají nejen o míč ( moc,) ale také kdo s kým bude kopat a kdo fauluje. Své fauly svádí na druhé a stále křičí to já (my) ne, to oni (on).

Proč vítězit, vládnout, rozhodovat je životní krédo mužů a především těch, kteří se hrnou do politiky?

Podle vědeckých poznatků je agresivita přirozenou vlastností lovců, kterou potřebují k zabíjení zvěře, nepřítele i k boji o post vůdce smečky. Mužský hormon testosteron se tudíž považuje za nositele nejen agresivity, ale dalších typicky loveckých vlastností – soutěživosti, sobeckosti a ješitnosti.

Proč je žen v politice málo?

Ženský hormon estrogen jako nositel mírumilovnosti, ohleduplnosti, soucitu a vstřícnosti, vede ženy k budování dobrých vztahů vzájemné pomoci a toleranci. Ženské vlastnosti tak v agresivním politickém světě nemohou obstát, přestože o nich páni politici stále mluví. Pro ženy politika znamená pocit nebezpečí, nesmiřitelnosti,nejistoty,bezohlednosti a tudíž i citové frustrace, proto se do jámy lvové nehrnou.

A žena, která vstoupí do politiky s dobrým předsevzetím, udělat něco pro dobré vztahy, a tudíž pro občany narazí na tvrdý odpor mocenských priorit a velice brzy pozná marnost svého počínání.

Jaké ženy v politice obstojí?

Každý člověk má v sobě oba hormony a jejich poměr určuje nejenom pohlaví, ale také sklon k určitým typickým vlastnostem. Tudíž existují tvrdé železné lady i ohleduplní, citliví gentlemani. 100 % testosteronový lovec, či 100% estrogenová ochránkyně jsou spíše výjimkou.

Jaké ženy tedy obstojí v jámě lvové, kde vládne lovecká hierarchie hodnot?

Jedině Amazonka vybavená dostatečnou dávkou testosteronu, aby mohla bojovat či soutěžit s lovci. Pokud nepřijme zákony lovecké smečky, neobstojí. Tím se však ženský mírumilovný prvek z politiky vytrácí. Klasickým příkladem ba dokonce mýtem se stala železná lady Margaret Thatcherová.

Problém spočívá přesně v tom, co píše Jitka Lenková: žen je na kandidátkách málo. Ano, žen je v politice málo, aby měly šanci obstát mezi vlky a prosadit do politiky tolik potřebný ženský prvek: mírumilovnost, ohleduplnost, soucit, vstřícnost,toleranci a vzájemnou pomoc čili budování dobrých vztahů. Po těchto vlastnostech sice páni politici volají, ale skutek utek, jelikož odporuje jejich loveckým zákonům, a proto nemá v mužské politice šanci. Mužský vládnoucí svět totiž nepotřebuje, inteligentní mírumilovné ženy, které by se pletly do politiky. Mohly by totiž prosadit estrogenovou mírumilovnou politiku a svět džungle by se lovcům zhroutil.

Fakt, že se páni tvorstva snaží vyvážit svou agresivní politiku charitativní činností manželek prezidentů či předsedů vlád, opět staví ženy do podřadné role: Manželky pouze vylepšují svou charitativní činností image svého muže. I když tato dobročinnost je potřebná a záslužná, představuje jen slabou náplast na bolesti současného agresivního světa a nemá na něj žádné zásadní hojící účinky.

Proč ženy politika nebaví?

Ženy se do politiky nehrnou, protože je nebaví, tak to je ryze mužský pohled na ženský svět.

A věta Jitky Lenkové přesně definuje skutečnost, kterou muži nevidí:

No nevím, jestli v zápalu diskuse nemělo spíše zaznít, že ženy se „chtějí“ postarat o děti a uvařit teplou večeři než že tuto činnost „musí“ vykonávat.

Mužský svět je totiž o tom, co muže baví, nebo nebaví. Podle toho posuzují i ženy. Muž je věčné dítě a pokud ho nebaví bojovat o moc do politiky se nehrne a zabaví se jinak (jinými koníčky). Nakonec větu: Tohle mě nebaví, to dělat nebudu, zná asi dost žen, které požádaly své drahé o pomoc při úklidu např. předvánočním.

A podle hesla: podle sebe soudím tebe, muži soudí o ženách, že je baví prát, vařit, uklízet a starat se o děti, jinak by to přeci nedělaly. Nechápou, že žena se dokáže obětovat pro potřeby druhých a tak automaticky vykonává práce, které ji nebaví, ale prostě se udělat musí.

Takže otázka: zda politika ženy baví, či nebaví, se nedá posuzovat podle počtu žen v politice. Podle tohoto měřítka by se dala posuzovat, pokud by ženy měly stejné podmínky pro působení v politice jako muži a pokud by v ní dostaly šanci prosadit své ženské vlastnosti. Což znamená, pokud by doma na ně nečekal hladový manžel s hladovými dětmi, koš plný špinavého prádla, binec v celém bytě, který tam nadělal manžel společně s dětmi apod. A pokud by politická lovecká smečka nepoužívala volání po mírumilovnosti, ohleduplnosti,toleranci a vzájemné pomoci jen jako líbivou masku, ale myslela ho vážně.

A nenechte se mýlit.

I Když přirozená ženská vlastnost - budování dobrých vztahů - se na první pohled zdá nesmyslná, protože ženské kolektivy bývají mnohem více rozhádané než mužské, nahlédnutím pod pokličku zjistíme, že zatímco muži řeší své problémy rvačkou nebo skleničkou, ženy řeší své problémy povídáním.

Zatímco ženy si chtějí své problémy vysvětlit, vyřešit, vzájemně se pochopit a najít tak společnou řeč, čímž utužují vztahy, muži se nezabývají řešením dobrých vztahů. Nezajímají je pocity ostatních členů mužské smečky. U nich platí právo silnějšího a schopnějšího. Rvačka ani sklenička problémy neřeší. Souboj pouze ukáže, kdo je silnější a kdo koho má respektovat. Mužskou partu tak drží pohromadě respekt k silnějšímu. Vnější obraz chlapské party, který ukazuje pohodové vztahy, klame tělem, protože vnitřní konflikt zůstává ukryt pod zástěrkou respektu.

Samozřejmě, že tento rozbor je pojat obecně a ne všichni muži jsou agresivní dravci a ne všechny ženy jsou obětavé mírumilovnice. Ovšem, že v politice platí zákony džungle, které určují muži, je nezpochybnitelný fakt, o němž svědčí obraz dnešního agresivního světa.

Dodatek:

A jelikož patřím mezi mírumilovné estrogenky a nelíbí se mi dnešní agresivní svět lovců, otázka: Měly by světu vládnout ženy, se stala jednou ze záhad mého sci-fi románku Tajemství záhadné lučištnice, který právě teď vychází na Babinetu rubrice Život žen.

Pokud by se Vám zdálo podle tohoto článku, že odpověď je jednoznačná, nenechte se mýlit. Nezapomínejte, že žena není čitelná a nemluví přímou řečí a ráda skrývá své tajemství. Teda alespoň já.

Tajemství záhadné lučistnice ZDE