Šluknovský výběžek nepatří mezi turisticky nejatraktivnější lokality. Zřejmě proto, že leží už jakoby mimo Českou kotlinu na jejím nejsevernějším okraji. Ve středověku jej od zbytku Čech dokonce odděloval prales. Proto se také tomuto kraj říkávalo Záhvozd. Jméno jako z pohádky nebo staré ságy vzbuzuje zvědavost. Právem. Vždyť v sobě skrývá místa doslova zázračná.

Za černou madonou do Rumburku

První písemná zmínka o Rumburku pochází z roku 1298. Ve středověku vešel ve známost svými solnými trhy a těžbou drahých kovů. Z pozdější doby pochází jeho zřejmě nejvýznamnější památka – Loretánská kaple, kopie údajného rodného domku Panny Marie.

Tato stavba se původně nacházela v Nazaretu, když ji však ohrožovaly nájezdy nevěřících, andělé ji podle legendy přenesli nejprve do Rijeky v dnešním Chorvatsku a nakonec do italského městečka Loreto. Vzhledem k tomu, že domku, zvaným též Svatá chýše (Santa Casa) je přičítána zázračná moc, začali věřící zhotovovat jeho kopie a stavět je na různých místech v Evropě i v Americe.

V Rumburku si dal toto dílo za cíl Antonín Florián z Liechtensteina, Během svého působení u Svaté stolice v Římě nechal vypracovat co možná nejpřesnější plány loretánské Svaté chýše a roku 1694 dal zhotovit také kopii sošky Černé madony, která v ní je umístěna a je rovněž považována za zázračnou.

Základní kámen rumburské Lorety byl položen 9. 9. 1704, vysvěcena byla o tři roky později, 15. 9. 1007. Péče o bohatě zdobený svatostánek se ujali kapucíni z přilehlého kláštera. K Panně Marii Loretánské se i v Rumburku záhy po dostavění kaple začali obracet věřící se svými prosbami, nejčastěji za uzdravení. Současní návštěvníci si mohou rumburskou loretu prohlédnout v doprovodu průvodce.

Zázrak ve Vilémově

Došlo k němu 19. 10. 1646, kdy podle legendy nemocnou dívku Annu, dceru sedláka Hanse Grohmanna, upozornili andělé na zázračnou léčivou moc vilémovské studánky. Nemocná anděly poslechla a zázračně se uzdravila. Majitel panství, Jáchym Slavata, nechal u pramene zbudovat první kapli.

Krášlení tohoto malebného poutního místa pokračovalo i v následujících letech především zásluhou Leopolda, hrabě ze Salm-Reifferscheidtu. Ten nechal v letech 1726–1734 u studánky vystavět kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a později také most přes Vilémovský potok a schodiště, obojí vyzdobené sochami světců. Celý areál doplňuje křížová cesta s kaplí Božího hrobu. I dnes se zde mohou poutníci napít z údajně zázračného pramene a také se pomodlit k Černé madoně umístěné v kostele.

Neuvěřitelný Filipov

Kdo dosud neměl možnost navštívit majestátní baziliku ve Filipově, jenom stěží uvěří, jak dokáže zázrak posílit víru a ta zase konat další zázraky. Zatímco na zázračná uzdravení, k nimž došlo před několika sty lety, můžeme dnes pohlížet s určitou skepsí, k zdejší podivuhodné události došlo vlastně nedávno.

V domku čp. 63 zde žila nevyléčitelně nemocná tkadlena Magdaléna Kade. Dne 13. 1. 1866 se jí ve čtyři hodiny ráno při modlitbě zjevila Panna Maria a přislíbila uzdravení. Svůj slib také vzápětí splnila a nemocná se po probuzení hned ten den cítila zcela zdravá a pustila se zase do práce. Místu zjevení Panny Marie a následného zázračného uzdravení se začalo říkat „Milostný domek" a téměř bezprostředně po této události k němu začaly proudit celé zástupy prosebníků.

Těm samozřejmě prostory skromného příbytku nedostačovaly, a tak na jeho místě v letech 1870–1873 vznikla nejprve kaple a vzápětí novorománský kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů. Když dnes hledíme na jeho monumentální průčelí a uvědomíme si, že byl postaven z darů věřících během pouhých dvou let (1873–1875), lze to vlastně považovat za další zázrak.

Skromný Valdek

Až pojedete z Rumburku směrem na Šluknov, asi po dvou kilometrech uvidíte vpravo vedle silnice malý kostelík. Tomu místu se říká Valdek a úhledná stavba, ve skutečnosti pouze kaple, která zde stojí, byla zasvěcena poměrně neobvykle Svatým andělům.

Většinou bývá zavřená, ovšem s výjimkou každé první zářijové neděle. To se zde slouží poutní mše za učitele, žáky základních škol a studenty zdejší farnosti, tedy z Rumburku, Jiříkova a Starých Křečan.

Jitka Lenková

 

Fota. archiv autorky