Také si myslíte, draci volně poletující krajem, plivající oheň a požírající princezny patří pouze do pohádek pro malé děti? Dnes možná. Dříve tomu tak ale evidentně nebývalo. Pro naše prapředky byly draci naprosto reálné bytosti. Tedy možná ne draci, tak jak si je představujeme my, ale něco, co bylo později nazváno drakem. Třeba nějaký létající aparát majestátní plující oblohou, na který ti dole jen zírají v němém úžasu. Jak asi takový přístroj mohl vypadat?

Vyjděme z toho, že drak má dvě základní vlastnosti: létá a chrlí oheň. I když ho chápeme jako živé zvíře, neznamená to, že by to nemohl být nějaký stroj. To, že neznámé zařízení ti, kteří ho viděli, popisují jako nějakou živou bytost, je velmi častý jev. Indiáni tak lokomotivu nazývali ohnivým ořem. Proč by tedy letadla nemohla být ohnivými draky? Dále můžeme uvažovat o tom, jaký druh paliva a jaký motor tito „draci" používali.

Co parní stroj?

Vycházíme z teorie, že kdysi dávno zde existovala nějaká vyspělá civilizace, kterou možná téměř zlikvidovala nějaká globální katastrofa. Postavit parní stroj by pro její příslušníky neměl být problém i v celkem primitivních podmínkách. Hlavně, když věděli, jak na to. Ostatně pára jako pohonná síla nebyla starým civilizacím neznámá. Nejslavnější řecký mechaník Hérón (1. st. n. l.) používal páru k pohonu svých mechanických hraček a v Egyptě pára "tajemně" otevirala těžká chrámová vrata. Vlastní vynález či spíše „vzpomínka na minulost".

Jistě, že je obtížné představit si něco jak letící lokomotivu, byť nadlehčovanou nějakým druhem balónu. Přesto taková věc existovala. První vzducholoď z roku 1852 byla poháněna právě parním strojem. Při výkonu 3 koňské síly vážil asi 150 kg a poháněl vzducholoď rychlostí až 11 km/hod. To sice není mnoho, ovšem uvážíme-li rychlost cestování ve starověk, značné zkrácení vzdálenosti přímým letem a snadné překonání vodních toků i terénních nerovností, musel takový létající stroj působit až zázračně. Nejdále se v úvahách o dracích jako uměle vyrobených vzdušných plavidlech poháněných nějakým typem patrně parního stroje dostal Erich von Däniken.

Starověcí vzduchoplavci

Předpokládá, že někteří technicky nadaní jedinci v minulosti používali k rychlým vzdušným přesunům právě takové dopravní prostředky. Jako palivo jim mohl sloužit nějaký olej, třeba rostlinný nebo nějaká frakce ropy. Podle Dänikena měli starověcí vzduchoplavci na svých trasách rozmístěné i své čerpací stranice. Tam byl vždy zdroj nebo zásoba vody stejně jako paliva. K tomuto účelu sloužil třeba krétský Knósos s obrovským počtem velkých nádob (tzv. pithoi), jejichž účel se dodnes nepodařilo vysvětlit. Jedna z těchto nádob měří na výšku téměř čtyři metry a celkový obsah všech dochovaných pithoi byl přibližně 226 000 litrů. Protože z těchto nádob nelze beze zbytku vybrat žádný sypký obsah, musely sloužit k uchovávání něčeho tekutého. Potom by mohly být vyčerpány nějakou hadicí nebo potrubím. Kromě toho se v Knóssu nachází jedna velká střešní terasa s několika schodišti, která mohla dobře sloužit za přistávací plochu. Větší počet schodišť usnadňoval transport lidí i nákladu. Takových stanic zřejmě bývalo ve starověku více.

Tajemství posvátných hor

Další z nich na hoře zvané Šalamounův trůn, se nacházela v Kašmíru. Časem se z hory stalo posvátné místo, kde se uctívaly, jak jinak, voda a oheň. Starověká letecká velmoc se ovšem neomezovala jen na Středomoří. Bůh světla Apollón každoročně létával až vysoko na sever, snad do dnešního Dánska a král Šalamoun prý letecky navštěvoval Jemen a snad i Afriku. Hezkou pověst o létajícím ohnivém draku mají i domorodé obyvatelé malého ostrůvku Nan Madol v dalekém Pacifiku. Eskymáci si zase pro změnu vyprávějí o hřmícím železném ptáku. Létající draky ruských pohádek je třeba pravidelně napájet vodou, jinak začnou příšerně zuřit.

To už se nám pohádky o ohnivých dracích začínají jevit v úplně jiném světle, že? Zbývá jenom poslední věc. Nějakého toho "draka" skutečně najít. To se zatím nepodařilo. Vzhledem k materiálu, z jakého byl vyroben, není pravděpodobné, že by se někde vůbec dochoval. Textilie a dřevo podlehne rozkladu, železo rzi a bronzové části už byly dávno přetaveny v něco jiného anebo leží někde v muzeu, aniž bychom poznali, co to ve skutečnosti bylo. Možná však nakonec přece jen budeme mít štěstí a kus onoho starodávného ohnivého „draka" jednou někdo objeví.

Jitka Lenková

zdroj foto: wikipedie