Rozhovor na dálku II: Au-pair Martina v Anglii

Dnes vám chci představit Martinu, která se loni rozhodla odejít ve svých 25 letech z malého města do Anglie a pracovat tam jako au-pair. Zajímalo mĕ, jak se k práci au-pair dostala, jaká byla její příprava a jaké první zážitky v nové rodinĕ…

Martino, kdy tĕ vlastně napadlo poprvé dĕlat au-pair. Znala jsi nějaké dřív?

Kdyby mi někdo řekl, že pojedu sama do zahraničí, tak bych se mu vysmála . Vždycky jsem holkám závidĕla jejich odvahu, pro mĕ to ale bylo tabu. Pár au pairek jsem i znala, ale nikdy jsem se o to nezajímala. Až okolnosti mĕ dohnaly k tomu, že jsem tu. Byla jsem půl roku nezaměstnaná a kvůli angličtinĕ jsem nedostala práci, kterou jsem chtěla, takže jsem si řekla teď nebo nikdy!

Co na to říkalo tvé okolí, rodiče, kamarádky, přítel?

Všichni mi to schvalovali, kamarádky mĕ obdivují stejně jako já jsem dřív obdivovala holky, které to dokázaly. Jen mamina si zpočátku myslela, že ja se na to nehodím, ale držela mi palce. A s přítelem jsme byli domluveni, že za pár měsíců přijede za mnou.

Kde jsi sbírala informace pro svou cestu?

Zašla jsem na pracovní úřad, který poskytuje informace o agenturách, ale bylo toho tolik, ze jsem nešťastná s tím odešla domu. Druhý den jsem se tam vrátila a známá mi řekla, že její kolegyně bratr byl v Anglii taky au pair, takže se můžu na tu agenturu přeptat. A protože jsem dostala dobré reference, hned jsem tam volala.

Jak dlouho ses připravovala, co jsi musela pro to udělat?

V dnešní dobĕ je to velice rychle, protože nepotřebujete vízum. Vyplnila jsem dotazník od agentury, sehnala potřebné vĕci k tomu, poslala to zpĕt a čekala na telefon. To bylo myslím koncem června. Asi za 2 týdny mi zavolali, že pro mĕ nĕco mají. A začátkem září jsem byla v Anglii.

Jaká byla tvá angličtina předtím?

V mém předchozím zaměstnání jsem angličtinu občas potřebovala. Domluvit se po telefonu nebyl pro mne velký problém.

Martino, jak ses dostala ke tvé rodině? Kdo ti pomáhal?

Vlastně mi ještě pomáhala přítelova sestra, která byla dřív také v Anglii. Kontaktovala svou bývalou domácí a ta mi poslala číslo na jednu rodinu. Nakonec jsem se tedy rozhodovala, jestli jet přes agenturu nebo na vlastní pĕst. A jak to v živote bývá, mé rozhodnutí nebylo šťastné.

Vzpomeneš si ještě na svůj první den u UK, jak te přijala rodina?

Na svůj první den asi nikdo nezapomene. Rodina mĕ přijala velice hezky, ale mně se tam bohužel nelíbilo, takže jsem za pár dní odešla. Jen bych chtěla ještĕ říct, že ta rodina byla židovská a měli opravdu vysoké nároky. Pokud jste ale nenároční, věřím, že by jste byli v židovské rodině šťastni.

Co bylo pro tebe největším překvapením? Na co jsi nebyla vůbec připravena?

Tak teď nevím. No asi hodně mě překvapilo chování lidí a to jak v dobrém tak špatném. A pak cena jízdenek na vlak... Hrůza! A co se opravdu nezapře, je počasí.

Když se dneska ohlídneš, myslíš, žes něco zanedbala nebo udělala špatně   před svým odjezdem?

Myslím, že jsem nic nezanedbala. Ale i přes rady jedné au pairky jsem odjela do Anglie na vlastní pěst a to byla chyba. Vím, že bych byla mnohem klidnější, kdybych jela přes agenturu, ale to je až druhý důvod. Teď už vím, ze peníze nejsou všechno, no vlastně jsem to věděla už předtím, ale peníze potřebujeme všichni, že? :) 

Prozraď nám pro dnešek ještě nějakou příhodu, která tĕ tu dostala, veselou nebo smutnou, prosím...

No radši prozradím něco veselého, i když nevím, jestli to stojí zato. Chlapec, o kterého se starám, mĕl doma kamarada a ten se mĕ zeptal, jestli může mít u nás čaj "tea". Za chvíli jsem byla zpět s hrníčkem čaje, chlapci byli překvapeni, ale nic neřekli. Až za 14 dní jsem zjistila, že tea se take řekne večeře!

Tak díky moc!. Hodně štĕstí do dalších dnů. Více slunečních dní a usmĕvavých lidí…

Připravila Dáša K.