Představte si, že jste na dovolené v Londýně, jen tak si pokojně vykračujete uličkami, kocháte se okolím a najednou váš zrak padne na něco netypického. Zpozorníte, a říkáte si, co to jen je? Jdete blíž a v tom okamžiku to poznáváte....stará odhozená a různým způsobem pomačkaná plechovka. ALE. Ona už vlastně není stará, nepotřebná, odhozená a ošklivá, ale naopak krásná. Jen tak nějak trošku smutná. A to zapůsobí. A vás to doslova láká vzít si ji domů a zachránit ji. A přesně toto je cíl výtvarníka tvořícího pod pseudonymem My Dog Sighs.

A tímto úvodem otevíráme nový občasník této rubriky, ve kterém se budeme věnovat tvořivým lidem a jejich umění, a to nejen u nás, ale také v zahraničí, jako v tomto prvním díle.

Ale zpět k autorovi výše uvedenému. Při pohledu na jeho práci asi mnohé z nás napadne, jak ho to vůbec napadlo. Kde vznikl ten nápad sbírat staré vyhozené plechovky, které poté upraví a různě a na nečekaných místech je jen tak volně nechá položené, ať si každá  "postavička" najde svého majitele?  A že to jsou místa opravdu různorodá, neb natrefit na ni, pokud teda budeme mít opravdu štěstí, můžete nejen v ulici, ale také třeba v metru, položená může být na lavičce v parku, opřené o stěnu domu, na okně, napíchnutá na sloupu a podobně.

Vysvětlení na otázku najdeme v jeho mottu, a sice, že chce přinášet umění do ulic mezi lidi. Chce zkrášlit okolí, chce recyklovat to, co je jinak už nepotřebný odpad a chce vykouzlit úsměv na tváři lidem. Neláká jej vystavit dílo někde za sklem, naopak chce, ať je to zpět mezi lidmi a dělá radost. Uzavřený koloběh - vezme nepotřebnou věc vyhozenou někde na ulici, přetvoří ji v něco hezkého a vrátí ji zpět.

Každá plechovka je jiná, tak jak to u odpadu bývá. Jinak zmačkaná, jinak zbarvená, jinak zrezlá...a to je přesně to, co dává obrovský prostor pro fantazii. Někdy vytvoří jen obličej, jindy dotvoří pomocí barev, sprejů a právě i výše zmíněných ohybů z pomačkání oděv. Na některých plechovkách můžeme dokonce nalézti pleteté čepičky.

Další informace o tomto umělci najdete na jeho stránkách http://mydogsighs.co.uk/

A na závěr mě napadá jediná otázka. Neláká vás vzít odhozenou plechovku a zkusit to? Mě ano. Takže plechovkám, barvičkám a nekonečnému světu fantazie palec nahoru.

(fotografie - autor My Dog Sighs)