Již kolem roku 1200 stával v Kloboukách na Břeclavsku hrad, který patřil významnému moravskému šlechtickému rodu pánů z Klobouk. Tento rod sehrál v raně středověkých dějinách Moravy důležitou roli, ačkoli jeho jméno dnes není tak známé jako některé jiné urozené linie.
Prvním historicky doloženým pánem z Klobouk byl Soběhrd, který je zmíněn v pramenech jako majitel panství. Po něm hrad zdědil jeho syn Lev z Klobouk, jenž zastával vysoké úřady – byl brněnským purkrabím, nejvyšším sudím a také komorníkem brněnského údělu. Lev z Klobouk byl nejen vlivným šlechticem, ale i donátorem církevních institucí, což dokládá jeho rozhodnutí odkázat obec Klobouky s vinicemi premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Tento klášter, který Lev pravděpodobně sám založil, se stal novým vlastníkem panství. Tímto krokem se rod pánů z Klobouk vzdal svého původního sídla a přesunul se na nové panství v nedalekých Boleradicích.
Osud samotného hradu je nejasný. Pravděpodobně zanikl v průběhu 14. nebo 15. století, možná v souvislosti s husitskými válkami nebo pozdějším úpadkem významu sídla. Dnes na místě hradu stojí trojkřídlý zámek s přilehlým anglickým parkem, který je dominantou obce Klobouky u Brna.
K hradu a rodu pánů z Klobouk se váže tajemná legenda o Bílé paní, která podle vyprávění strašila na starém hradě a dávala o sobě vědět vždy ve významných momentech života jeho obyvatel. Bílá paní z Klobouk není spojena s dnešním zámkem, ale s jeho předchůdcem – původním hradem. Podle pověsti se jednalo o Žofii z Klobouk, první manželku Lva z Klobouk. Její duch se měl na hradě zjevit třikrát, vždy za tajemných okolností…
První zjevení se odehrálo v den, kdy se Lev z Klobouk potřetí oženil. Svatba se konala v Brně, daleko od hradu, kde zůstalo jen služebnictvo. Kolem půlnoci se však v jedné z komnat náhle rozsvítilo světlo. Sluhové, kteří se obávali, že vypukl požár, vběhli do místnosti a ke svému zděšení spatřili bílou ženskou postavu se zahalenou tváří. Žena v bílé róbě držela v ruce svíci a pomalu přecházela místností, až se nakonec odebrala do vedlejšího pokoje, který za sebou zamkla. Komorná v tajemném přízraku poznala zesnulou Žofii. Po chvíli světlo zhaslo a zbytek noci už proběhl v tichosti.
Podruhé se Bílá paní objevila po nějaké době před dveřmi komnaty samotného Lva z Klobouk. Tentokrát ji zahlédl sluha, který viděl, jak přízrak chvíli stojí před dveřmi, jako kdyby přemýšlel, zda vstoupit. Nakonec se však otočil a odešel do své bývalé komnaty. Sluha se vylekal natolik, že ztratil vědomí. Když se vzpamatoval, ihned se s viděním svěřil ostatním členům služebnictva. Druhý den se Lev vážně roznemohl a dlouhých šest týdnů se léčil, než se konečně uzdravil.
Třetí zjevení se událo v den Lvovy smrti. Bílá paní se objevila v dlouhé hradební chodbě, kde ji zahlédlo několik svědků. Poté se její přízrak již na hradě neukázal. Existuje však i jiná verze pověsti, podle které se duch Žofie z Klobouk zjevuje dodnes. Podle této tradice ji mohou lidé spatřit jednou do roka, vždy v pravé poledne, mezi bažinami poblíž Klobouk. Tato verze legendy naznačuje, že Žofie se po smrti nevrátila jen na hrad, ale že je její duše stále spjatá s krajinou, kterou za života milovala. Ať už je pravda jakákoli, příběh Bílé paní z Klobouk patří mezi nejzajímavější pověsti jihomoravského kraje a dodnes vzbuzuje zvědavost a tajemné mrazení.
Nedaleko Klobouk pak najdeme ještě jednu záhadu. V nedalekém lese Ochůzku a okolí prý byly zakopány poklady Habánů, které si nemohli odnést, když byli vypovězeni ze země. Poklad lze údajně najít podle toho, že se některé noci nad ním objeví modrý plamen...
napsal Petr Matura
Zdroje: hrady.cz, Březina, K.: Přehled hradních a zámeckých strašidel, Stejskal, M.: Labyrintem tajemna, cs.wikipedia.org
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.