V severozápadních Čechách, na úpatí Krušných hor, se nachází malebné městečko Měděnec. Jeho historie je již téměř tisíc let úzce spjata s těžbou, zejména železné a stříbronosné měděné rudy, která se nacházela jak v okolí, tak přímo na vrchu Mědník. První písemné zmínky o dolování pocházejí z roku 1449. V roce 1520 pak městečko získalo privilegium na svobodný výkup stříbra, což přispělo k jeho rozvoji a významu v regionu.

 

Na okraji městečka stojí nenápadný pomníček, který připomíná tragickou událost z nedávné historie. Na tomto místě se kdysi nacházel ústav sociální péče, jenž se stal svědkem jednoho z nejhorších požárů v moderních dějinách regionu. V noci z 1. na 2. listopadu 1984 zachvátil budovu ničivý oheň. Navzdory snahám hasičů požár pohltil celý ústav a připravil o život 26 lidí, převážně pacientů, kteří neměli šanci uniknout.

foto / Petr Matura

Tato strašlivá tragédie zanechala hlubokou stopu nejen v místních obyvatelích, ale také inspirovala českého režiséra Filipa Renče k natočení filmu „Requiem pro panenku“. Film, jenž byl natočen na základě skutečných událostí, vyvolal mnoho emocí a připomněl bolestný osud těch, kteří v ohni zahynuli. Pomníček dnes stojí jako tichá vzpomínka na oběti požáru. Místní obyvatelé často říkají, že v noci je toto místo obestřeno zvláštní atmosférou, jako by tu stále přetrvávaly stíny minulosti...

K městečku a jeho okolí se však váže také několik legend. U vesnice Venkov nedaleko Měděnce kdysi stával krásný hrad. Dnes ho připomínají jen zbytky kamenných ruin. V dávných dobách tam vládl rytíř jménem Bramarbas, známý svým krutým a násilnickým chováním. Lidé z širokého okolí ho nenáviděli, protože byl bezohledný tyran. Své dny a noci trávil v divokých hostinách, kde s přáteli nevázaně popíjeli a užívali si. Rytíř při těchto zábavách často ztrácel kontrolu a choval se jako zvíře, což pocítili zejména jeho poddaní.

Jednoho rána po další noční pitce rytíř probudil své páže a nařídil mu, aby mu ihned osedlalo koně. Když chlapec nebyl dostatečně rychlý, rozzuřený Bramarbas ho udeřil tak silně, že ho zabil. Bez výčitek pak přikázal dalšímu sluhovi, aby dokončil úkol, nasedl na koně a vydal se za přáteli, aby je pozval na další noční hostinu. Cestou zpět se zastavil na hřbitově, aby pozdravil staré druhy, kteří už byli dávno po smrti. Při procházení mezi hroby však zakopl o starou lebku. V návalu vzteku do ní kopl a posměšně pronesl: „Uhni z cesty, mizero! Jestli máš odvahu, přijď dnes v noci na mou hostinu!“

K jeho zděšení lebka odpověděla: „Bez obav, přijdu!“ Vyděšený rytíř na chvíli ztratil klid, ale po návratu na hrad a pár sklenkách vína na celou událost zapomněl. Jak se blížila půlnoc, ozvalo se zaklepání na dveře hodovního sálu. Hosté ztichli a uprostřed místnosti se začala valit lebka, která se jako nezvaný host posadila k prostřenému stolu.

Všichni v místnosti byli vyděšení, a když se lebka začala smát a šeptat jméno mrtvého pážete, rytíř věděl, že se blíží jeho konec. Hrůza a mučení, které zažíval, bylo nesnesitelné. Služebnictvo prchlo a v oné strašlivé noci zmizel rytíř Bramarbas navždy. Od té doby je ale za jasných nocí vidět, jak jeho duch bloudí mezi troskami hradu, s hrůzným vzhledem a lebkou místo hlavy… Zřejmě za své kruté činy dodnes nenachází svůj klid.

Další zajímavá pověst vypráví o Měděné panně. Na vrcholku nedaleké Měděné hůrky, která se tyčí nad městem do výšky 910 metrů, je prý ukrytý prastarý poklad. Tento poklad střeží zakletá panna z mědi, která zde už po staletí čeká na své vysvobození. Podle legendy je možné ji zachránit pouze jednou za sto let. Ten, komu se to podaří, získá i vládu nad celými Krušnými horami.

Také další pověst z okolí je velice zajímavá. Z osady Kotliny se vine stezka na vrchol Ptačí hejno, vysoký 850 metrů. Cesta vede okolo tajemné bažiny, známé jako Černý rybník. Každý pátek v noci se v tomto místě údajně až do dnešních dnů zjevuje duch mladé dívky, jež má na sobě modré šaty a bílý závoj. V podzimních měsících nese v ruce hrníček s ovocem, které nabízí kolemjdoucím. Říká se, že dívka pocházela z nyní již zaniklého zámku v nedaleké osadě Venkov. Kvůli nešťastné lásce se utopila v Černém rybníce a její duše tak ani po smrti nenalezla klid...

 

napsal Petr Matura

zdroje: mapy.cz, tajemnamista.cz, P.Hlaváček: Rytířské legendy kadaňska, cs.wikipedia.org