Město Vodňany najdeme v srdci jižních Čech. Své pojmenování město zřejmě získalo díky  poloze v oblasti mokřadů při dolním toku řeky. Archeologické prameny kladou počátky města do druhé poloviny 13. století za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253-1278).

 

Jako každá starobylá místa s dlouhou historií se také Vodňany mohou pochlubit celou řadou legend a pověstí. V roce 1646 přelstili prý chytří vodňanští měšťané samotného císaře Ferdinanda III. Když vladař projížděl zabláceným městem, vyslechl si stížnost měšťanů na nedostatek peněz na vydláždění náměstí a rozhodl se přispět na potřebnou věc.

foto / Petr Matura

Při druhé návštěvě města ale císař s údivem zjistil, že nové dláždění mají pouze ulice před domy měšťanů vedoucí k náměstí, které je však i nadále stále plné bláta. Měšťané po něm nakonec  požadovali nový příspěvek, protože přece císař sám na vlastní oči vidí, že jim dal peněz málo… Ferdinand III. tak údajně dvakrát zaplatil chytrým z Vodňan dlažbu na náměstí.

Další legenda praví, že kdysi prý oltář ve vodňanském kostele zdobilo dvanáct soch apoštolů ze stříbra se zlatým Kristem uprostřed. V neklidných válečných dobách však byl pro ně vybudován tajný úkryt. Podle místní pověsti z nárožního domu na konci bývalé Hrnčířské (dnes Heritesovy) ulice údajně vede tajná podzemní chodba prý až k osadě Pražák, kde mají být v opuštěné štole sochy zakopány. Současná Heritesova ulice má však dva konce a na každém konci navíc i dva domy. Až do dnešních dnů se nikomu nepodařilo odhalit, o který z těchto domů se tedy vlastně jedná...

Na samotě Klůs u Strpí prý zase kdysi žil šikovný truhlář Vít Fučík, který si vysloužil přezdívku Kudlička. Traduje se, že si údajně vyrobil křídla a za pomoci měchýřů naplněných bahenním plynem dokázal létat.

Místní legenda vypravuje, jak jeden z těchto svých zvláštních pokusů zakončil přistáním na okně tehdejší židovské modlitebny, ve které k smrti vyděsil přítomné vroucně se modlící židy.

Jeho prvenství v létání se nice nikdy nepotvrdilo, ale ani zcela nevyvrátilo. Tento „ptačí muž“ byl v roce 1804 pochován na hřbitově na Bílé Hůrce a židé si ve Vodňanech teprve o padesát let později postavili až do dnešních dnů dochovanou synagogu.

I své strašidlo Vodňany měly. Když kdysi začalo strašit v panském dvoře na Vodňanských Svobodných Horách, lidé se zde báli přenocovat. Jen zdejší podšafář se rozhodl přijít tomu na kloub. Ustlal si a čekal.

Úderem jedenácté hodiny se zdvihl divoký vítr, rozrazil všechna okna a v chlévě odvázal všechen dobytek. Nebojsovi dokonce strhl z těla peřinu a odhodil ji doprostřed místnosti. Toto řádění trvalo až do jedné hodiny po půlnoci. Pak byl zase všude klid až do rána.

Druhou noc se vše opakovalo. Před třetí nocí mu zkušení lidé poradili, aby udělal kolem postele kruh svěcenou křídou a zeptal se ducha, co žádá. Když to tak muž učinil, duch zavolal: ,,Chci chléb!“ Druhý den ihned nechali semlít žito a napekli bochníků, které pak rozdali chudým. Od té doby se zde prý již neklidný duch nikdy neobjevil…

 

napsal Petr Matura

Zdroje: cs.wikipedia.org, muzeumvodnany.cz, knihovna-vodnany.cz