Pověsti o bílých, šedých či černých paních, zjevujících se na starých šlechtických sídlech nebo v jejich blízkosti, patří asi mezi naše nejtypičtější hradní pověsti. Zejména zjevení bílé paní bývá prý poměrně časté. Bílou paní údajně můžeme na našich hradech a zámcích spatřit leckde. Uvádí se, že se jich na těchto místech možná sem a tam bezcílně potuluje i více než sto.

Pověsti o bílé paní se do Čech dostaly zřejmě přes německé země. Bílá paní figuruje v nejrůznějších pověstech i pohádkách. Jedná se o nadpřirozenou bytost, která je oděna celá v bílém, často navíc s vysokým kloboukem kuželovitého tvaru a vznáší se na starobylých hradech a zámcích či v jejich okolí v podobě ducha nějaké kdysi zde žijící místní ženy. Její zjevení má často zvěstovat nějakou nečekanou událost.

foto / Petr Matura

Mezi nejznámější pověsti o tzv. bílé paní u nás patří bezesporu ty o Perchtě z Rožmberka, která zemřela v roce 1476 a již od 17. století bývá přímo ztotožňována právě s duchem zjevujícím se v podobě bílé paní. A právě na rožmberských sídlech bývá prý spatřována nejčastěji. Také jste ji zahlédli na hradech Rožmberk, v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, v Telči nebo v Třeboni?

Hrad Rožmberk se nachází v Jihočeském kraji nedaleko Českého Krumlova. Hrad založil v I. polovině 13. století Vok I. z Rožmberka a jeho rodu patřil až do počátku sedmnáctého století.

My se přeneseme do roku 1449, kdy byla  Perchta z Rožmberka, dcera Oldřicha II. z Rožmberka, již v mladém věku provdána za Jana z Lichtensteina, který krátce předtím ovdověl. Už tento samotný akt byl asi pro paní Perchtu neštěstím, protože to byla velmi citlivá osoba, citově vázaná na svoji rodinu.

Tím však její utrpení teprve začínalo, neboť Jan z Lichtensteina očekával s příchodem mladičké nevěsty na svůj hrad Mikulov i nemalé věno, které mu bylo Perchtiným otcem přislíbeno. Oldřich II. však se splněním tohoto slibu otálel, a to bylo poslední kapkou. Matka a sestra Lichtensteinovy nebožky ženy začaly Perchtu u jejího manžela očerňovat.

Perchta často neměla ani co jíst a v zimních měsících neměla ani na otop. Také její manžel s ní nezacházel zrovna v rukavičkách. Zoufalá žena proto psala prosebné dopisy bratrovi: „Vysvoboď mne od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil.“

Celá věc se dokonce donesla až k uším krále Jiřího z Poděbrad, který se pokusil zasáhnout a přimlouval se za Perchtu u jejího manžela. Ta se však vysvobození dočkala teprve v roce 1473, kdy její manžel umírá. Její manžel ji prý před svojí smrtí žádal o odpuštění, které mu však Perchta nedala - a právě tehdy se nad ní již údajně začalo vznášet prokletí…

Perchta poté nějaký čas pobývala na rožmberských majetcích a v roce 1476 se vydala s dcerou Alžbětou do Vídně, kde bojovala o část pozůstalosti po manželovi. Právě tehdy její dcera umírá a zlomená matka ji téměř vzápětí následovala.

Její smrti litovali jak členové rodiny, tak poddaní, kteří jí vděčili za laskavé zacházení. Avšak ani tyto zásluhy paní Perchtě nepomohly a její duch se začal objevovat na rožmberských sídlech. Zjevovala se jako vážná, štíhlá dáma v bílých splývavých šatech, která ochraňovala členy své rodiny a rožmberské državy. Pokud se očekávala radostná událost, usmívala se, ale pokud se blížila smrt nebo jiné neštěstí, měla na rukou černé rukavice. Zjevení se často naklánělo nad kolébkami  malých Rožmberků, když chůvy usnuly, a kolébalo je.

Smrtí Petra Voka, který zemřel bezdětný, skončil mocný rožmberský rod, ale ke zjevování bílé paní docházelo i nadále. K poslednímu nevysvětlitelnému zjevení došlo údajně za druhé světové války, kdy na hradě Rožmberku sídlila nacistická organizace Bun Deutschen Mädlen (Svaz německých dívek). Při vztyčování vlajky s hákovým křížem se na věži Jakobínka zjevil bílý přízrak, který dívkám hrozil. Vyděšené dívky nakonec vlajku nevyvěsily. Vše dokonce vyšetřovalo gestapo, ale ani gestapáci záhadu nevyřešili. Na věž totiž nevedlo žádné schodiště ani žebřík...

Dnes můžete tuto věž, kde ke zjevení přízraku došlo, navštívit. V letech 2013 - 2019 zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce za použití historických řemeslných postupů. Je tak velmi zvláštní stát na věži, na které kdysi prokazatelně pobývalo i zjevení bílé paní. Objeví se ještě někdy, nebo je již spokojená, že je o hrad zatím dobře postaráno?

Zajímavý je i známý obraz Perchty z Rožmberka, vystavený na hradě. Na něm stojí uprostřed kruhu, na jehož okraji je podivný nápis. Průvodci vypráví, že kdo rozluští onen záhadný nápis, najde cestu ke skrytému pokladu. Kruh však spíše působí jako magický. Není ovšem známo, že by se Perchta z Rožmberka jakkoliv zabývala okultismem. Proč ji malíř tedy namaloval právě takto? Nebo vůbec nejde o známou bílou paní, ale o někoho jiného?

Jisté je, že celý hrad Rožmberk působí velmi magicky, jako kdyby se nad ním stále, až do dnešních dnů, vznášela aura tajemna, a tak zcela určitě stojí za vaši návštěvu.

 

napsal Petr Matura

zdroj: archiv autora, hrad-rozmberk.cz, Wikipedie,