Zřícenina hradu Starý Světlov se nachází 10 kilometrů jihozápadně od Vizovic a asi kilometr severozápadně od vsi Podhradí u Luhačovic ve Vizovické vrchovině v okrese Zlín. První písemné zmínky o zdejším hradě pocházejí z roku 1360, kdy jej vlastnili páni ze Šternberka, jmenovitě Albert ze Šternberka, toho času také majitel hradu Lukova a jeho okolí včetně dnešního Zlína.

K tajemně působícím pozůstatkům hradu se váže hned několik pověstí. Vypráví se například, že dodnes jsou pod hradem tajné chodby plné pokladů. Když byly ještě zbytky kamenných zdi čitelné, dalo se tu procházet polorozbořenými místnostmi a ukrývat se při dětských hrách. Tehdy prý chlapci z vesnice pásli na louce koně, až postupně došli k místům, kde světlovský hrad stával. Když tak pátrali po hradu, v jednom zákoutí nečekaně objevili díru do země... 

foto / Petr Matura

Bylo jím divné, že si jí nikdy dříve nevšimli. Tmavý jícen pokračoval dlouhým tunelem kamsi do neznáma. Zvědavost kluků byla větší než strach. Ten nejmladší z nich se tedy spustil dolů, aby chodbu prozkoumal. Šel dlouhou černou tmou, až ho jeho kroky dovedly do velkého sálu. Za masivním dubovým stolem prý seděli tři muži a o něčem živě debatovali. Byli to Albert, Vok a Jaroslav - původní majitelé hradu.

„Čeho si žádáš, chlapče?" ptali se ho, když zvedli hlavy od starých zaprášených knih. „Chci domů!" šeptl v úzkosti ustrašený klučina. Jeden z mužů tedy vstal od stolu, uchopil jej ledovou rukou za zápěstí a vyvedl zpět dlouhou černou chodbou k otvoru. Na rozloučenou mu ještě vložil do ruky zlatou minci a řekl: „Příště se již nikdy dolů nespouštěj!" Hoch si vydechl, když vykoukl ze tmy do rozzářeného dne. K jeho vzteku na něj ale již kluci u vchodu nečekali...

„Zrádci!" vykřikl a rychle se rozběhl lesní pěšinou dolů do vsi. Když se vrátil domů, rodiče byli štěstím celí bez sebe. Dávno ho považovali za mrtvého a už vůbec nevěřili, že by jej mohli ještě někdy spatřit. Vždyť od té doby, kdy zmizel v útrobách hradu, uplynul právě jeden celý rok...

Další místní pověst vypráví o lupičích, kteří obsadili již opuštěný hrad. Byli to loupeživí rytíři Petr Nebojsa a Pankrác z Mikuláše. Přivolali si i jiné zloděje a společně přepadávali, loupili, vykrádali samoty, rabovali v mlýnech a dvorcích. Zemští páni v Brně zamýšleli loupeživé hordy zničit, avšak hrady byly dobře opevněné. Moravští páni tedy raději oba hrady od loupeživých rytířů za dobré peníze odkoupili, aby se jich zbavili. Od těch dob zůstaly na hradech hluboko v zemi zakopané naloupené poklady, které tam loupežníci uschovali, aby se pro ně později mohli vrátit. Po těch pokladech lidé pátrají dodnes.

Kdysi se údajně tři sousedé Čada, Valerián a Petráš z Pozlovic dohodli, že poklad zasypaný v nejhlubším sklepě hradu Světlova vykopou. Stařík Gajdoš z Podhradí jim poradil, že mají kopat tam, kde roste starý dub, neboť tam jednou v díře uviděl třpytit se zlato. Podmínkou úspěchu však prý bylo, že nesměli promluvit, ani kdyby blesky křižovaly oblohu. Pozlovičtí sousedé slíbili jak mlčenlivost, tak odměnu za radu, vzali motyky a lopaty a vydali se za větrné noci k hradu.

O půlnoci dorazili na místo a pustili se do kopání. V ten okamžik se spustila bouře. Sousedé mlčky kopali a v duchu plánovali, jak využijí bohatství. Valerián chtěl koupit statek, Čada postavit pálenici. Najednou Petráš narazil na kovové víko truhly. Otevřeli ji a spatřili samé zlaté dukáty. Čada se neudržel a vykřikl: „Zlato, samé zlato!“ Náhle sjel z oblohy blesk, nad hlavami jim zahřmělo a na okraji díry stál rohatý čert s provazem, na kterém je chtěl pověsit na dubu. „Pane Bože dobrý, pomoz mi!“ vykřikl Petráš. Vtom uhodil blesk přímo do satana, který zmizel, jen zápach po něm zůstal. Petráš zůstal polomrtvý ležet pod dubem. Jeho společníci se už také drápali ven z díry, do níž se začalo sypat kamení. Najednou zadula vichřice a všechny tři unášela v povětří. Druhý den je prý místní lidé našli špinavé, odřené a potlučené, navíc údajně každého z nich na jiném kopci v okolí. A tak poklad zřejmě až do dnešních dnů zůstal ukrytý pod troskami hradu Světlova...

 

napsal Petr Matura

zdroje: mapy.cz, obec-podhradi.cz, krasybeskyd.cz, hrady-zriceniny.cz