V Praze na Hradčanech najdeme jeden z nejčastějších místních turistických cílů, pražskou Loretu. Lidé ji navštěvují zejména kvůli známé zvonkohře, ale také díky tzv. ,,Svaté chýši“, což je kopie domku, ve kterém měla žít Panna Marie z Nazaretu. Ten prý andělé při vpádu saracénů do Svaté země odnesli do italského Loreta. Od té doby se kopie domku Panny Marie začaly stavět po celém křesťanském světě.

 

Loretánskou kapli navrhl italský architekt Giovanni Orsi a financovala ji hraběnka Bengina Kateřina z Lobkovic. Stavba začala v roce 1626 a kaple byla vysvěcena 25. března 1631. Do dnešních dob ji spravuje blízký klášter kapucínů. Loreta má samozřejmě velký duchovní význam, a to zejména pro věřící, avšak obklopuje ji také aura záhad a tajemna.

foto / Petr Matura

V této otázce můžeme začít hned u loretánské poutní sošky černé madony. Černá madona  obecně zřejmě souvisí s pohanským kultem plodnosti a pravděpodobně symbolizovala Matku Zemi. Vědci dokládají její souvislost s východními vlivy a egyptskou Isis. Bývala nalézána v zemi, v kryptách a u pramenů, rovněž však i v místech různých geologických anomálií. K nalezeným soškám se vážou pověsti o setrvávání na místě nálezu a nepochopitelných návratech na místo původu, pokud byla soška přenesena.

Také ta loretánská jako kdyby označovala dávné pohanské sídlo. Ve 30. letech minulého století se totiž v blízkosti lorety našlo pohřebiště s několika stovkami hrobů z předkřesťanské doby. Podle spisovatele J. A. Nováka je však možné, že místo má daleko starší minulost. Tomu podle něj nasvědčuje mnoho pověstí o jeskyních a ohnivých jámách a také o tom, že právě v těchto místech měly plameny pohltit kněžnu Drahomíru. Podle Nováka není náhoda ani přítomnost zazděných kamenů megalitického vzhledu do zdí pod blízkým Černínským palácem.

Pod Loretou se má též nacházet rozsáhlé podzemí. Někteří bývalí hlídači v Loretě prý vyprávěli o jakési tajemné kryptě pod Loretou, o níž se vypráví, že kdo do ní vstoupí, buď se ztratí – nebo ven vyjde zcela zmatený...

Další zvláštností tohoto místa je socha svaté Starosty. Ta je umístěna na bočním oltáři kaple Bolestné Panny Marie v jihozápadním nároží Lorety. Je považována za nejpodivnější pražskou sochu. Podivnost sochy spočívá v tom, že jako žena, španělská mučednice, má vousy. Podle pověsti byla dcerou lusitánského pohanského krále. Ten ji nutil, aby se provdala za rovněž pohanského krále sicilského. Jelikož se ale zaslíbila Kristu, prosila o pomoc Boha. Ten ji vyslyšel a pomohl jí tím, že jí přes noc narostly vousy. Otec ji však za tento čin nechal ukřižovat...

Také známá loretánská zvonkohra má své tajemství. Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova, údajně z vděčnosti za uzdravení své dcery. Jiná pověst vypráví o chudé umírající matce, která se trápila nad tím, že její děti jí nebudou schopny zaplatit umíráček. Po jejím skonu se prý měla zvonkohra sama rozeznít. Zřejmě ji spustila jakási neviditelná ruka...

V samotné Loretě prý má často docházet například k samovolnému otevírání dveří a k nevysvětlitelným zvukům, což potvrdili někteří bývalí noční strážní. Také mnoho návštěvníků údajně mívá na těchto místech náhlé návaly strachu a úzkosti. Rovněž i jeden z týmů zabývajících se nahráváním EVP (hlasů ze záhrobí) prý v blízkosti Lorety natočil tři zvláštní nahrávky. Možná se v těchto místech v dávných dobách konaly jakési pohanské rituály a ani křesťanské svatostánky nedokázaly spoutat pohanské démony - nebo je na vině například nějaká negativní geopatogenní zóna?

 

napsal Petr Matura

zdroj: wikipedia.cz, prazskepovesti.cz, novakoviny.eu