Romantický zámek Miramare nechal vybudovat arcivévoda Ferdinand Maxmilián Habsburský, fascinován krásou okolní krajiny a rozlehlým prostorem, který ho obklopoval. Když dorazil do Terstu, byl tak uchvácen krásou výběžku Grignano, že pozemek zakoupil a rozhodl se postavit rezidenci hodnou svého postavení. Stavba byla zahájena 1. března 1856 a Maxmilián ji pojal jako památník lásky ke své manželce Charlottě Belgické.

Manželský pár byl tak okouzlen výhledem i samotným zámkem, že se na Štědrý den roku 1860 ubytovali v přízemí, i když práce zdaleka nebyly dokončeny. Toužili si idylické sídlo užívat do konce života, ale osud jim dopřál jen pár let.

foto / Petr Matura

Při výběru názvu se arcivévoda Maxmilián volně inspiroval španělskými hrady a své sídlo pojmenoval „Miramare", což v překladu zní „pohled na moře". Tento název vzdává hold úchvatnému panoramatickému výhledu na Jaderské moře, který hrad nabízí. Návrh a stavbu zámku Miramare svěřil arcivévoda Carlu Junkerovi, proslulému architektovi té doby. To, co dělá zámek skutečně výjimečným, je jeho dokonalý soulad s okolním parkem, jehož návrh a realizace rovněž pocházejí z dílny Carla Junkera. Tímto mistrovským dílem dokázal propojit krásu přírody s architektonickou genialitou.

Zámeček Miramare, kdysi symbol krásy a slávy, se však stal také prokletým místem... Každý, kdo se totiž na noc ocitne v jeho zdech, je prý předurčen k předčasné smrti. První obětí byl sám arcivévoda Ferdinand Maxmilián Habsburský. Ten byl na nátlak císaře Napoleona III. v roce 1864 korunován za císaře Mexika. Jeho Charlotta jej doprovázela. Napoleon toužil po spojenci v Novém světě a rozšíření svého vlivu v zámoří. Mexický císař Maxmilián I. však v cizí zemi čelil celé řadě těžkostí. Maxmiliánova monarchie trvala pouhé tři roky, jelikož se jeho konzervativní názory střetávaly s liberálními myšlenkami obyvatel. Největší překážkou se stala americká občanská válka, vyvolaná americkým odporem proti vměšování Evropy do záležitostí Nového světa. V roce 1866 byl Maxmilián poražen, a přestože mu byla nabídnuta šance na útěk, odmítl Mexiko opustit. Navzdory radám Charlotty i Napoleona III. se Maxmilián pokusil obléhání vzdorovat a nakonec byl 19. června 1867 popraven ve věku pouhých 34 let.

Jeho tragický osud přivedl manželku arcivévodkyni Charlottu k šílenství. Ubohá Charlotta, sužovaná akutní paranoidní psychózou, se psychicky zhroutila. Po návratu do Evropy strávila zbytek života v ústraní na zámku Bouchout v Belgii, kde v roce 1927 zemřela.

Kletba se zdá být neúprosná také k těm, kteří spojili svůj osud s romantickým sídlem i později.

Zámek vlastnil též císař František Josef a jeho manželka Alžběta Rakouská. Tragédie zasáhla i tuto rodinu. Ráno 30. ledna 1889 byl jejich jediný syn Rudolf, rakouský korunní princ, nalezen mrtvý v sídle Mayerling. Oficiální závěr zněl sebevražda, ale smrt vyvolala mnoho konspiračních teorií.

Prokletí se nevyhnulo ani Rudolfově matce, císařovně Alžbětě, známé jako Sissi, která byla jedním z častých hostů na zámku. Šlechtické sídlo Miramare bylo ostatně prvním místem, kde kdysi princezna Sissi poprvé spatřila moře. Jak je známo, Sissi byla zavražděna v Ženevě atentátníkem, který 10. září 1898 Sissi bodl do hrudi a srdce. Císařovna zemřela o necelou hodinu později.

Říká se, že arcivévoda František Ferdinand, který na zámku Miramare pobýval, se na večírku vysmíval myšlence o prokletí. Jeho smrt však zanedlouho šokovala svět a zažehla první světovou válku. 28. června 1914 v ulicích Sarajeva Gavrilo Princip dvakrát vystřelil z pistole na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku Žofii, vévodkyni z Hohenbergu. Oba podlehli zraněním v rozmezí půl hodiny...

Po skončení první světové války se Terst stal součástí Itálie a novým obyvatelem zámku Miramare byl princ Amedeo, vévoda z Aosty. Za svého působení hrad zmodernizoval a zrenovoval, zavedl tekoucí vodu, ústřední topení, telefonní linky a dokonce i výtahy. Byl stoupencem Mussoliniho a v roce 1937 se stal generálním guvernérem Etiopie. V roce 1942 pravděpodobně zemřel na tuberkulózu nebo malárii v britském zajateckém táboře v keňském Nairobi.

Mezi další obyvatele zámku patřil i rakouský nacista Friedrich Rainer, odsouzený v roce 1950 k trestu smrti za zločiny proti lidskosti. Do roku 1954 na zámku pobývali britští a poté američtí vojáci. Poslední obětí údajného prokletí se stal americký generál, který zde žil do roku 1951. Poté byl vyslán do korejské války, kde krátce po příjezdu zemřel na infarkt.

V roce 1955 bylo toto sídlo předáno městu Terst, které ho zrenovovalo a zpřístupnilo veřejnosti. Od té doby se zámek Miramare stal oblíbenou turistickou atrakcí, kterou každoročně navštíví tisíce lidí. Bylo tím snad temné prokletí zastaveno?

napsal Petr Matura

zdroje: miramare.gov.it, ilparanormale.com, tuttotrieste.net