Jednou z nejzajímavějších záhad severních Čech jsou zcela jistě údajné podzemní chodby v Jablonném v Podještědí. Město samotné je spojováno zejména se svatou Zdislavou z Lemberka, která vynikala v léčitelství a byla rovněž zakladatelkou špitálů.

Místní legenda vypráví o chodbě dlouhé dva a půl kilometru, jež vede z Lemberka do Jablonného v Podještědí. Na zámku je prý možné najít hned několik vstupů do podzemí. Někteří pamětníci údajně s jistotou tvrdí, že právě zde končila tajná chodba z kláštera.

Podobně jako podzemním prostorám Lemberku, tak i kostelu svatého Vavřince byla v osmdesátých letech minulého století věnována zvýšená pozornost, a to zejména ze strany hledačů pokladů. Pátralo se zde v mohutných vlnách, neboť se věřilo, že v závěru druhé světové války právě někde tady ukryl německý wehrmacht nejen tajné dokumenty, ale také ukořistěné bohatství. Prokazatelné toto tvrzení však až do dnešních dnů není a veškeré hledačské výpravy byly dodnes bezvýsledné. Pokud se ale přece jen snad někomu podařilo něco z tohoto válečného období objevit, nikdo o této skutečnosti neví...

Jisté však je, že v roce 1848 v podzemních prostorách kostela místní mniši našli kostru malého chlapce, který měl prý uvězněný v kryptě zemřít žízní a hladem. Nenašla snad dosud nešťastníkova duše svůj klid? Navíc v celém areálu by se pak podle pověstí měly zjevovat přízraky dominikánských řeholníků, které mají následně zase mizet na schodišti. Průchod, kudy mniši kdysi chodívali, má být dnes údajně již zazděný. Někteří jsou však dodnes pevně přesvědčeni, že katakomby kostela zabírají až několik pater. Usuzují tak prý podle podezřele duté podlahy… Ať již je tomu jakkoliv, jaká tajemství tyto katakomby asi ještě stále skrývají?

V Jablonném v Podještědí se prý také zcela netradičně vařilo pivo v bývalém kostele. Když byl však ještě kostel na výsluní, v jeho věži visel zvon, o kterém si všichni z okolí vyprávěli. Tvrdilo se o něm, že je slit ze stříbra a srdce že má údajně zlaté. Jeho jasný, zvučný hlas byl prý nezaměnitelný. Místní obyvatelé byli na svůj zvon velice pyšní. Z ostatních okolních měst jim ho také velmi záviděli, a to zejména měšťané z bohaté Žitavy. Rádi by jej samozřejmě získali pro sebe…

Jednoho dne tedy přijel do Jablonného jízdní posel ze Žitavy s nabídkou: za zvon s tak sladkým hlasem dá prý město Žitava Jablonnému právě tolik stříbrných tolarů, kolik se jich za sebou v jedné řadě vejde na silnici spojující obě města.

I když se jednalo o velice lákavou nabídku pro jinak zadlužené město, purkmistr chtěl, aby k tolarům Žitava přidala ještě i tolik zlata, kolik zvon váží. To však již zřejmě bylo pro Žitavu příliš… Ale jedné noci se udála velmi zvláštní věc… V Jablonném se rozpoutala nevídaná bouře a jeden z blesků uhodil i do zvonu, který do rána záhadně zmizel neznámo kam. Kde jen může být?

Později se v Jablonném dozvěděli, že jejich stříbrný zvon visí na věži žitavského chrámu! Jak se to jen mohlo stát? Všichni byli přesvědčeni, že Žitava jejich zvon získala nekalou cestou, spojenou snad se samotným peklem… Od těch dob také skončilo přátelství mezi oběma městy. Místní živá obchodní cesta pustla. Žitavští do Čech začali jezdit novou cestou údolím Nisy k Liberci, který vzkvétal, zatímco Jablonné pomalu upadalo...

napsal Petr Matura

zdroje: ustecky.denik.cz, agartha.cz, jablonnevp.cz,mapy.cz