Čarodějnické procesy, které zasáhly celou Evropu, jistě náleží k jedné z temných stránek historie. U nás jsou tyto události přiblíženy díky historickému románu Václava Kaplického a jeho následnému filmovému zpracování režisérem Otakarem Vávrou.

Skutečně však existují místa, která díky své temné energii přitahovala osoby zabývající se magií? Takovým zřejmě nejznámějším místem jsou Petrovy kameny, zmiňované i ve výše uvedeném filmu.

Petrovy kameny (německy Peterstein) jsou vrchol, který se nachází v pohoří Hrubý Jeseník v Pradědské hornatině. Třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku tvoří tři mohutná skaliska vysoká sedm metrů. Skály leží ve Slezsku v těsné blízkosti historické zemské hranice s Moravou. Toto místo skutečně nepůsobí příliš pozitivně a je obestřeno celou řadou pověstí. Již odpradávna lidé věřili, že se zde nachází vstup do pekla. K tomu jistě napomáhala i skutečnost, že nedaleko se nachází štola ještě z dob, kdy se zde dobývala ruda.

Petrovy kameny / Vavřík, via Wikimedia Commons, Public domain

Snad nejznámější je místní legenda o kováři jménem Petr. Správce sovinského panství prý měl zálusk na dceru kováře Petra, a tak nařídil kováři, aby mu svou dceru přivedl, protože si ji chtěl vzít za ženu. Dívka však správce nechtěla a ve svém zoufalství uprchla na Petrovy kameny, kde skokem ze skály ukončila svůj život. Kovář, veden pomstou, správce zabil, také utekl do skal a po zbytek života se tam ukrýval a pomáhal lidem z okolí.

Podle místních legend se právě zde ještě za pohanských časů nacházelo obětní místo, což se může dokonce i zakládat na pravdě. Vzpomeňme si například na podobné nechvalně proslulé místo, kopec Ortel v severních Čechách, kde se též měl kdysi nacházet jakýsi obětní oltář a možná zde docházelo i k lidským obětem, což nebylo v těchto dobách nic výjimečného…

Další legenda se vztahuje ke svatému Petrovi. Podle ní se jakýsi malíř jménem Petr Hagenbach, údajně v klášteře ve Skleném, zamiloval do jeptišky Cecílie, kterou unesl a ukryl se s ní právě na Petrovy kameny, aby unikl pronásledovatelům. Navzdory tomu, že byl svatokrádežník, mu prý svatý Petr pomohl a údajně navíc dokonce umožnil i jejich sňatek.

Jiná jesenická pověst vypráví, jak jakýsi Slovan jménem Oclav a Germán Petr, prý jako žáci moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, v těchto místech obraceli divoké pohany na křesťanství… Může se v dávných příbězích ukrývat zrnko pravdy? Co když tito svatí mužové vycítili místní silnou zápornou energii a chtěli nějakým způsobem zabránit, aby toto místo nepřitahovalo zlo?

Každopádně se jim to však nepodařilo. V 17. století si Petrovy kameny vybírá nechvalně známý inkvizitor František Boblig z Edelstadtu jako místo, kde se údajně mají shromažďovat čarodějnice. Toto území se tak stalo velmi střeženou oblastí, kam se kvůli nařčení z čarodějnictví nebylo radno přiblížit.

V roce 1680, právě během bouřlivých inkvizičních procesů ve Velkých Losinách, ke skále vystoupila rovněž i komise, která tam postavila sochu svatého Petra a skálu vysvětila. Stalo se tak dokonce z nařízení císaře Leopolda I. Neprávem obviněné ženy totiž často z donucení přiznávaly, že se za nocí scházely právě na Petrových kamenech. Inkvizice nakonec na Jesenicku k smrti odsoudila minimálně 250 lidí, a to nejen ženy, ale také muže a dokonce děti. Kruté smrti neunikl ani duchovní Kryštof Alois Lautner, jenž byl pro své pokrokové názory a statečnost trnem v oku Bobligovi, který nakonec dosáhl toho, že byl Lautner 18. září 1685 upálen.

Kdo ví, co se na tajemných Petrových kamenech za pustých temných nocí skutečně odehrává... Ať už je část těchto legend jen pouhou lidskou fantazií - nebo nikoliv, je nutné vzít v úvahu fakt, že podle některých ezoterických učení je lidská mysl tak silná, že dokáže také měnit i energii místa. A někdy se prý negativní energie může též kumulovat… Pro ověření se dnes již bohužel přímo až ke skalám nepodíváme, jelikož zde rostou vzácné druhy rostlin, jako je kupříkladu lipnice jesenická či zvonek jesenický.

 

napsal Petr Matura

Zdroje:M.Stejskal: Labyrintem tajemna, cs, wikipedia.org, regiony.rozhlas.cz, denik.cz