Moravské město Hranice je známo zejména díky Hranické propasti, jejíž celková potvrzená hloubka suché i mokré části byla do roku 2022 519,5 metrů (69,5 + 450), což z ní dělá nejhlubší zatopenou propast na světě. Podle odhadů by propast mohla dosahovat hloubky mezi 800 a 1 200 metrů.

K propasti se váže pověst o přízraku prokletého rytíře, jenž hledá svůj ztracený hrad. Tento loupeživý rytíř měl své sídlo právě v místě, kde se dnes nachází propast. Jednou se však hrad propadl a přízrak rytíře na ohnivém koni zde dodnes bloudí, a to především o vánočních, tmavých  nocích. O Štědrý den je z hlubiny propasti údajně slyšet zvuk zvonků ze zmizelého hradu.

Samotné město Hranice bylo založeno počátkem 12. století a má proto bohatou historii. O založení města se prý podle legend zasloužil poustevník Jurik, mnich benediktinského rajhradského kláštera. Jurik si postupně především díky své vlídnosti získal důvěru místních obyvatel. Učil je prosekávat lesy a plenit křoví a na jejich místě pak pod jeho vedením vznikala úrodná pole a také sady, o které je naučil pečovat. Rovněž jim ukázal, jak střežit stáda a jak má vypadat domácí hospodářství. Díky jeho úsilí se celá hranická pustina začala měnit v krásný kraj.

V Hranicích se také nachází kostel, kde strašil zlý vrchní, který v něm byl pohřben. Varhany v kostele samy od sebe občas začaly hrát a ozývalo se cinkání zvonků. Nejhorší to však bylo o půlnoci, kdy z krypty vyskočil vrchní s planoucíma očima, svlékl si kůži a začal hrát se třemi pekelníky karty. Když hra skončila, zvedl se a s děsivým smíchem běhal po římsách. Až když zakokrhal kohout, oblékl si zase svoji kůži a ulehl do hrobu. Až na naléhání místního kněze bylo tělo vrchního vyzdviženo z hrobu a pohřbeno na Smolné.

I v okolí Hranic je plno strašidelných míst. Například asi dva kilometry od Hranic stával na skalnatém ostrohu nad řekou Bečvou hrad Svrčov, postavený pravděpodobně ve 14. století. Vypráví se, že jeden ze zdejších hradních pánů zabil zemana a pak si vzal jeho ženu. Za tento čin  si ho prý odnesl ďábel…

V ruinách hradu se též zjevuje přízrak hradní paní svrčovské, která byla manželkou loupeživého rytíře a za života mu nebránila v přepadání a vraždění. Proto prý nedošla klidu dodnes. Tu je možno vysvobodit jen jednou za sto let, a to na Velký pátek. Tehdy se údajně zjeví velký černý pes, který má v tlamě žhavý klíč. Tím je prý nutné otevřít sklepení, kde se má ukrývat poklad…

Je pravdou, že na hradě lupiči skutečně sídlili. Poslední majitel Michal Svrčovský se stal totiž loupežníkem a se svými kumpány přepadal obchodníky, kteří putovali Moravskou branou po obchodní stezce, a také plenil sídla zemanů v okolí. Když se o tom dozvěděl český král Václav III., Michal dostal napomenutí - a totéž nejprve později udělal i král Jan Lucemburský. Nakonec však Svrčov oblehl a loupežníky pak král nechal pohřbít s useknutými hlavami v kostele, který stával v Hranicích na dnešním Školním náměstí.

Další strašidelné místo se nacházelo východně od Hranic. Zde stojí na místě zvaném,,U Kostelíčka“ hřbitov s kostelem Narození Panny Marie, ve kterém se prý každou noc konaly mše duchů zemřelých. Pověst vypráví o selce, která náhodně vešla do kostela a při bohoslužbě postupně zjišťovala, že nikoho z účastníků mše nezná. Pak si všimla jedné známé z Hluzova – ta ovšem byla již několik let mrtvá. Ta jí naznačila, ať místo rychle opustí. Při útěku však žena na hřbitově ztratila šátek s penězi. Teprve v Hranicích zjistila, že je právě jedna hodina po půlnoci. Ráno pak v Hranicích prodala mléko a cestou zpět se odvážila poohlédnout po svém šátku. Našla jej roztrhaný na stovky kousků. Co nejrychleji místo opustila a už nikdy tak pozdě v noci kolem nešla...

napsal Petr Matura

zdroje: Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých, cs,wikipedia.org, mapy.cz, ihranice.cz