Anežka Přemyslovna je dnes vnímána jako jedna z našich předních národních světic. Narodila se asi roku 1211 jako dcera Přemysla Otakara I. Již v dětství byla zasnoubena Boleslavu Polskému, který však zemřel, když byla Anežka ještě dítě. Výchovy se jí nakonec dostalo z kláštera v Doksanech. Později žila u rakouského dvora, nakonec se ve dvaceti letech vrátila do Prahy a plně se oddala náboženskému životu, když jí její bratr král Václav I. oficiálně povolil stát se řeholnicí. Anežka pak založila klášter menších bratří a jeho ženskou větev řádu sv. Kláry.

Anežka byla celý život známa svou laskavostí a zbožností. Pro svůj řád si vymohla určité úlevy vzhledem k chladnějšímu klimatu v Čechách, ale sama nosila pouze lehký oděv a žila asketickým životem. Její osoba je obestřena celou řadou legend a pověstí, z nichž některé jsou zcela jistě založeny na pravdě. První známá zaznamenaná událost se váže k době, kdy se vlády ujal Přemysl Otakar II., který si své tety velice vážil. Před osudnou bitvou na Moravském poli se šel s tetou rozloučit. Ta však již tušila neblahý konec a ihned se za svého krále začala modlit...

sv. Anežka / Wikimedia Commons, Public domain

Když 26. srpna 1278 v ambitu kláštera konaly jeptišky prosebný průvod, Anežka se náhle zastavila, zbledla a oči se jí obrátily v sloup. Vyděšené sestry začaly plakat, avšak v tom okamžiku se Anežka probrala a řekla: ,,Právě jsem viděla bojiště a na něm zohavenou mrtvolu Přemysla Otakara, viděla jsem ho, jak ho odnášejí. Češi již nemají krále!“ Teprve za několik dní se tragická zpráva potvrdila. Na památku tohoto vidění prý stával v ambitu kláštera kříž, který byl však za reforem císaře Josefa II. odstraněn.

Další zajímavá pověst se váže k bývalé kapli Panny Marie, která stávala u vchodu do kláštera sv. Anežky, který byl z Haštalského náměstí. Právě zde byla roku 1282 Anežka pochována.

V této kapli prý jeptišky často viděly různá zjevení dávno předtím, než byla Anežka svatořečena. Ještě před svou smrtí měla však učinit zázrak. Když prý přijala poslední pomazání, donesly k Anežce sestru Kateřinu, která byla již deset let ochrnutá. Když se Anežka dotkla jejích nohou, sestra se okamžitě uzdravila.  Anežka pak následujícího dne sama umírá…

Anežka údajně konala zázraky i po své smrti. Traduje se legenda o tom, že když měla manželka Václava II. Judita těžce nemocné dítě, nechala ho přenést do kláštera sv. Anežky, položit na hrob světice - a dítě se záhy uzdravilo. Jindy prý měly sestry přikrýt Anežčiným pláštěm tělo těžce nemocné sestry a ta byla náhle uzdravena. Takových pověstí o zázračných vyléčeních se zachovala celá řada. Skeptici mohou oponovat, že se jednalo jen o placebo efekt a záležitost víry, ale s jistotou to tvrdit skutečně nelze... Klášter byl za husitských válek roku 1420 vydrancován a později tudíž nebylo možné hrob této české světice najít.

Mariánská kaple se však již roku 1636 stala místem tajného kopání samotných jeptišek, které zde v roce 1643 vykopaly tělo, údajně oblečené v řeholním rouchu, z něhož měla vycházet příjemná vůně. Vypráví se, že tou dobou bylo v kapli často vidět jasné světlo, jehož zdroj nebyl objeven. Tehdy byly řádové sestry přesvědčeny o tom, že skutečně našly, co hledaly, tedy ostatky přemyslovské princezny. Informovaly tedy kardinála Harracha, který sestavil komisi, jež však pravost ostatků nepotvrdila - a tím se odložilo i Anežčino svatořečení. Dochované ostatky jsou totiž jednou z podmínek prohlášení za svatého. Ve španělském Escorialu prý sice údajně uchovávají Anežčinu dolní čelist, avšak žádný výzkum nepotvrdil, že jí skutečně patřila. Nicméně roku 1989 Anežka Česká svatořečena nakonec byla a jistě si to zaslouží.

Zájem o hledání ostatků světice se znovu probudil v první polovině minulého století. Tehdy žila v Orlických horách dívka jménem Anička Tomanová. Ta byla vážně nemocná a nemohla vstávat z postele, ale lidé ji často navštěvovali, neboť o ní bylo známo, že má schopnost předvídat budoucnost a léčit. Navíc na jejím těle často vznikaly rány, které připomínaly zranění Krista během ukřižování. Při svých extázích měla Anička vidění a proroctví, která zaznamenávali přicházející lidé. Mezi nimi byl i František Špindler, jenž si v roce 1954 zapsal její slova o ostatcích blahoslavené Anežky, údajně uložených pod oltářními schody svatého Haštala v Praze, v rakvi s královskou pečetí a abatyšskou berlou.

Již dříve prý však Anička sdělila, že ostatky jsou v haštalském kostele, a přesné místo údajně svým prstem ukazuje i jedna ze soch. Katolický kněz a premonstrát Josef Pius Peterka znal tajemství zápisů a až před několika lety se rozhodl o něm promluvit. Poslal dopis řádu Křižovníků s červenou hvězdou, dominikánům, sestrám do Kroměříže a na mnohá další místa.

Hledáním těchto svatých ostatků se zabýval mimo jiné také badatel Leo Vrzal, který v té době disponoval georadarem Loza, údajně vyvinutým pro sovětský kosmický program. Vrzalův výzkum, který osobně analyzoval v Moskvě, ovšem prý prokázal, že pod opukovou deskou nic není. Naopak odhalil dutinu vlevo od oltáře, kam skutečně ukazoval prst sochy. Veškerá tato proroctví a nevysvětlitelné okolnosti společně s výsledky měření georadaru Loza nakonec přesvědčily i církev. 16. a 17. února 2010 se archeologové, odborníci z památkového ústavu a celá řada novinářů shromáždili v kostele. Pod opukovou deskou se však skrývaly pouze zbytky starých základů a na místě, které ukazoval prst sochy, byla objevena zděná hrobka z 18. století...

Jiná verze událostí hovoří o tom, že když se klarisky během husitských válek přesunuly z Prahy do Panenského Týnce, ostatky Anežky Přemyslovny si s velkou pravděpodobností mohly vzít s sebou. Důvod by byl. Klášter totiž nechal budovat Habart ze Žerotína, jelikož Anežka prý vyléčila jeho ženu Scholastiku z neplodnosti. Trojlodní chrám však bohužel nikdy nebyl z finančních důvodů dokončen. Jeptišky zde ale měly léčivý pramen a školu. Když byl klášter v roce 1782 zrušen, jeptišky prý cenný artefakt ukryly na tomto místě někam do podzemní chodby.

Již výše zmíněný badatel Leo Vrzal se pokusil i o průzkum v Panenském Týnci, kde údajně odhalil „anomálii" pod podlahou nedokončeného chrámu. Církevní autority však k dalšímu průzkumu neudělily souhlas. Podle místní legendy prý mezi klášterem a hradem Žerotínů existovala podzemní chodba. Jedná se o nepodložené tvrzení a podle odborníků proti této skutečnosti vypovídá i fakt, že mezi oběma místy je výrazný terénní rozdíl a podzemí je pravděpodobně zaplavené potokem. Je však možné, že zde existovala tajná úniková chodba. Mohou se ostatky sv. Anežky a další cennosti nacházet právě někde tam? Podle senzibilů je Panenský Týnec místem, kde vyvěrá velmi pozitivní energie. Jsou snad jejím zdrojem kupříkladu právě tyto svaté ostatky?

Na podzim roku 2021 objevil řád Křižovníků s červenou hvězdou další relikvii spojenou s Anežkou – fragment vřetenní kosti z její pravé ruky. Pokud je známo, nebyl však zatím proveden test DNA. Tento relikviář prý tomuto rytířskému řádu v 60. nebo 70. letech darovaly právě klarisky. Zatím známe pět relikviářů, obsahujících ostatky sv. Anežky. Kde se nachází její tělo, to však až do dnešních dnů zůstává neobjasněnou záhadou. Například spisovatelka a publicistka Popelka Biliánová (1862-1941) se domnívala, že tyto ostatky byly husity odhozeny do Vltavy. Doufejme, že se v tomto případě jedná skutečně jen o pouhou domněnku, neboť od 15. století je s těmito ostatky spojeno proroctví, které předpovídá, že v české zemi nastanou klidné a šťastné časy, až obyvatelé objeví Anežčino tělo. Když dne 12. listopadu 1989 papež Jan Pavel II. kanonizoval českou princeznu Anežku jako svatou, za pouhých pět dní poté začaly v Čechách události, které nakonec vedly k pádu komunismu. Mnozí věřící lidé samozřejmě toto dění spojují s působením světice. Snad tedy brzy skutečně objevíme i zbytek jejích ostatků a v naší zemi zavládnou klidné časy...

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org, velikani.cz, kdojeto.superia.cz, catholica.cz, archeologienadosah.cz, praha.eu