Tragické události, k nimž samozřejmě náleží zejména válečné konflikty, podle senzibilních osob zůstávají na dlouhou dobu zapsány do energie místa, kde se taková událost stala. Jsou to jen jakési otisky - nebo těmito místy skutečně bloudí duše zemřelých?

Jedno takové místo najdeme například v polích asi 2 kilometry jihozápadně od Rosic u Chrudimi, kde našlo poslední odpočinek mnoho vojáků. Jsou zde pochováni francouzští, ruští a rakouští vojáci, kteří mimo jiné podlehli choleře během bouřlivých napoleonských válek. Mrtví vojáci sem byli přiváženi z lazaretu umístěného v jízdárně rosického zámku.

foto / Petr Matura

Hromadný hrob, kde prý odpočívá 700 až 1 000 mužů, je označen kamenným pomníkem, zdobeným křížem a vojenskou přilbicí. Tento pomník, vystavěný v roce 1911 na vlastní náklady rosickým starostou Josefem Dočkalem, slouží jako věčná památka na ty, kteří zde našli svůj poslední odpočinek. Na jeho povrchu lze číst následující nápis: „Na počest padlých a zde pohřbených vojínů v roce 1813“.

Podle některých svědectví zde byli viděni jezdci ve starodávných uniformách nebo zranění, krvácející vojáci. Jiní údajně vídali bledé stíny, potácející se po okolí. Zajímavé je, že podle místní pověsti ten, kdo v noci před památníkem přejde místo ve tvaru čtverce, najde cestu domů až ráno… Ne nadarmo se asi tomuto místu říká ,,U Mrtvých“.

Duchové mrtvých vojáků se prý zjevují také v Jaroměři, která byla vlastně jednou obrovskou pevností. Kuriózní zážitek měl jeden návštěvník při prohlídce bývalé vojenské nemocnice. Unaven prohlídkou usedl na malý moment na schodišti a odpočíval. Zanedlouho k němu přisedl muž v dobové uniformě a pozdravil. Turista se samozřejmě domníval, že se jedná o nějakého člena vojenského historického spolku. Jaký byl však jeho údiv, když se mladý muž v uniformě náhle naprosto nečekaně rozplynul… Podle jisté senzibilky se v budovách bývalé vojenské pevnosti stále nachází mnoho neklidných duší, které bezcílně bloudí po okolí.

Také slavné bojiště Slavkov u Brna se může pochlubit množstvím paranormálních případů. Zajímavý je například příběh rodiny, která měla domek v blízkosti bývalého bojiště. Brzy po nastěhování začaly nejprve děti vnímat postavu muže ve starodávné uniformě, která se v domě čas od času objevovala, ale nepůsobila prý nijak agresivně. Rodiče nejdříve vše připisovali jen dětské fantazii, avšak později tento přízrak zahlédli i oni.

Jednoho dne se ženě zdál sen, kdy na ni onen muž křičel, ať rychle vstane, že hoří. Sen byl tak intenzivní, že ženu vzbudil - a ona skutečně ucítila kouř. Když seběhla dolů, stačila ještě včas zadusit oheň. Protože to rodině nakonec nedalo a chtěli poděkovat neznámému ochránci, spojili se s ním prostřednictvím jistého média. Duch prý rodinu ujistil, že ji bude i nadále chránit, neboť si má odčinit smrt svých vojáků, jež zavinil nedbalostí a zbrklostí. Později se měl navíc nedaleko domu skutečně najít hromadný vojenský hrob. Jedná se jen o pouhou náhodu?

Děsivá je také legenda o vysloužilém vojákovi, bloudícím poli u Domašova na Šternbersku, jenž ve své torně údajně nosí duše padlých vojáků. Pokud prý někoho potká, požádá ho, aby tornu otevřel - a osvobodil tak duše zoufalců. Zatím se však zřejmě nikdo tak odvážný nenašel…

Velice tísnivou atmosférou působí například i známý les Svíb nedaleko Hradce Králové, který se 3. července 1866 stal svědkem krvavého střetnutí Prusů a Rakušanů. Ve Svíbu a blízkém okolí odpočívá asi 5 000 mladých mužů, kteří zahynuli v této nesmyslné bitvě. Tento les je cílem celé řady badatelů v oblasti paranormálních jevů. Mnoho návštěvníků potvrdilo, že zde měli pocit, jako kdyby se na ně kdosi neviditelný neustále díval. Les působí mrtvolným dojmem i za krásného počasí a o paranormální aktivity zde zřejmě skutečně není nouze...

Nemá nakonec pravdu jistý ruský psychotronik, který tvrdí, že duším by nejvíce prospělo, aby si podobná místa „vzala“ příroda a očistila je tak od těchto negativních událostí? Podle tohoto psychotronika totiž pietní akty a rekonstrukce bitev jen přiživují energii dávných tragédií... Ostatně – kdo ví?

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org, carokraj.cz, vets.cz