Pražské kostely jsou díky své bohaté historii nejen místem modliteb, ale často bývají i obestřeny mnoha záhadami a tajemstvími. Jedním z nich je také kostel svatého Jakuba Většího na Starém Městě, který najdete nedaleko náměstí Republiky. Již koncem 12. století v těchto místech velice pravděpodobně stála sakrální stavba.

foto / Petr Matura

V průběhu staletí zde pak vznikl jeden z největších kostelů v Praze. Místní zajímavostí je skutečnost, že v něm bylo v roce 1378 druhou noc vystaveno tělo císaře Karla IV., které sem bylo převezeno z Vyšehradu. Roku 1389 zde byla pochována jeho dcera Kateřina, markraběnka braniborská. Za rok poté zde bylo taktéž vystaveno tělo královny Johany, manželky krále Václava IV., která byla údajně nešťastnou náhodou zabita jedním z obrovitých loveckých králových psů. Až do dnešních dnů se však objevují spekulace, že se až tak docela nemuselo vůbec jednat jen o pouhou nešťastnou náhodu…

S kostelem je rovněž spojeno hned několik legend. Jedna z nich vypráví, že když roku 1611 vpadlo pasovské vojsko do Prahy, v ohrožení se ocitl také kostel. Ten již po staletí hájil řeznický cech, pověstný svými děsivými, širokými sekyrami. Tak jako po celá dlouhá staletí, ubránili i v této době odvážní řezníci kostel před jinak jistým zničením. Jen jeden z řezníků, mladý muž, při obraně chyběl. Zdržel se totiž u své milenky a obrany se tak nezúčastnil. Jeho duch však za lehkovážné nesplnění povinnosti ani po smrti nedošel pokoje a údajně za větrných nocí bloudí kolem kostela, v ruce třímá ohnivou sekeru a alespoň dodatečně má prý útočit na každého nepoctivého člověka, aby tak konečně splnil svůj tehdejší úkol...

Snad nejznámější pověstí je pak pověst z roku 1400. Vypráví o zloději, který zůstal v kostele po bohoslužbě - a ve tmě začal krást. Když se pokusil ukrást dřevěnou sošku Panny Marie, socha ho nečekaně chytila za ruku. Jeho ruka byla sochou prý sevřená tak silně, že se nemohl osvobodit a musel vyčkat celou noc, dokud nepřišel překvapený farář. I poté, co farář dorazil, se však zloděj  nemohl ani pohnout, a tak bylo rozhodnuto, že se zlodějova ruka musí odstřihnout. Následně byla pro výstrahu umístěna u vchodu do kostela, a to jako věčná připomínka jednoho z Desatera Božích přikázání. Zázračnou sochu Bohorodičky můžete v kostele dodnes vidět na hlavním oltáři.

Další přímo hrůzostrašná legenda vypráví o zde pohřbeném šlechtici Václavu Vratislavu z Mitrovic, jehož honosný náhrobek je možné si v kostele prohlédnout až do dnešních dnů. Podle této pověsti měl kancléř Václav z Mitrovic děsivý sen, v němž byl zaživa pohřben. O několik let později, při skutečném pohřbu, bylo jeho tělo uloženo do dřevěné rakve, jež byla následně zakopána a nad ní byla umístěna mohutná mramorová deska. Během následujících dní po pohřbu začali místní obyvatelé slyšet zvláštní zvuky, které vycházely z Václavova hrobu. Vyděšení lidé začali hrob polévat svěcenou vodou a zvuky se nakonec utišily. Avšak při pohřbu Václavova syna objevili místní mniši hrozivou scénu: dřevěná rakev byla rozbitá a v ní leželo tělo Václava z Mitrovic v nepřirozené poloze. Marně se Václav, mylně považovaný za mrtvého, snažil dostat ven, zatímco těžká mramorová deska neumožňovala žádný únik… Byl snad tehdejší šlechticův sen skutečně prorockým varováním? Podle historiků však kancléř zemřel ve Vídni a do Prahy bylo prý jeho tělo teprve následně převezeno. Skutečností však zůstává, že k podobným případům kdysi opravdu docházelo…

Pověst, spojená s hlavním obrazem oltáře tohoto kostela, pak vypráví příběh o malíři z dílny Václava Vavřince Reinera, jenž měl za úkol vytvořit postavu Panny Marie. Denně se k ní modlil, aby byl ušetřen moru, který ve městě právě zuřil. Mužovy modlitby k Bohorodičce byly nakonec vyslyšeny a mor ho skutečně minul. Jeho manželka a děti sice již zemřely, malíř však pokračoval v práci. Nicméně v okamžiku dokončení obrazu zemřel a jeho duše se prý ihned poté přenesla do nebeských sfér...

 

napsal Petr Matura

zdroje: P.Bedrníček: Příběhy pražských svatyní, wikipedia.org, hrady.cz