Poutní kostel Narození Panny Marie ve Strašíně se nachází v Plzeňském kraji v okrese Klatovy. Kostel byl postaven v letech 1736-1739 na základech původního kostela. O vzniku tohoto magického poutního místa se dochovala legenda. Kostel měl původně stát na jiném místě, ale zpočátku všem neznámá síla kameny přenášela tam, kde kostel stojí dodnes… Vesničanům se pak nakonec prý za úderu hromu otevřelo nebe a oni spatřili Pannu Marii, kterak ony kameny přenáší. V dřívějších dobách prý do chrámu proudilo až 15 000 poutníků ročně a jsou zde rovněž i doložené případy uzdravování nemocných. Nachází se zde také puklina ve skále s vodou, která nevysychá ani v letních měsících. Voda má prý blahodárně působit na zrak.

 

foto / Petr Matura

Zásluhu na vzniku pramene má údajně opět Bohorodička, jež se zjevila zdejšímu duchovnímu, asketovi a poustevníkovi Martinu Rezkovi Strakonickému. Na západní straně strašínského kostela bývala maličká poustevna, ve které žil starý poustevník. Již před mnoha lety odešel ze světa a jeho jediným přáním před smrtí bylo, aby mohl na vlastní oči spatřit Pannu Marii. Když jednou ze své chaloupky vycházel, uviděl za kostelem na vyvýšeném místě nejsvětější Matku i s jejím synáčkem. Seděla na jednom kameni a poustevník před ní padl na kolena. Ona se usmála a prstem udělala v kameni důlek, z něhož ihned vytryskla voda.

Poustevník Martin Rezek Strakonický, kterému se Matka Boží po usilovných modlitbách skutečně zjevila u skalky za kostelem, mu také oznámila, že ho za tři dny čeká setkání s ní v království nebeském. To se i naplnilo a říká se, že poustevníka do hrobu uložil sám anděl.

Další známá legenda vypráví o hadu se zlatou korunkou. Ke strašínské faře patřila louka zvaná Hradiště – kdysi nazývaná také Hadiště. Na té louce bývalo veliké množství hadů a spolu s nimi se tam prý objevoval i hadí král s korunkou na hlavě. Za letního parna se vždy připlazil k blízkému potoku, položil na břeh svůj zlatý klenot a sjel do vody. Když se vykoupal, vzal si opět korunku a odplazil se pryč.

Dole ve vsi u Jáchymů však tehdy měli odvážného pacholka - a ten přišel na nápad, že se zlaté korunky zmocní. Kdosi mu poradil, jak na to. Má si prý připravit bílý ubrus a misku s mlékem a obojí nalíčit k potoku. Půjčil si tedy zmíněné věci u svého hospodáře a k tomu rychlého koně, neboť nakonec mu může jít i o život. Jednoho poledne se vypravil na Hadiště a udělal, jak mu bylo řečeno. Potom se poblíž schoval.

Po chvíli přilezl had, položil korunku na ubrus, napil se mléka a zmizel v potoce. Pacholek vyrazil, popadl ubrus i s korunkou, vyskočil na koně - a již letěli směrem ke vsi. Rychle zatočil do Jáchymova dvora a jeho kamarádi za ním ihned zabouchli vrata. Vtom se ozvala strašná rána. To had, který letěl pacholkovi v patách, narazil hlavou do vrat a srazil si vaz. Protože měli z té hadí věci strach, darovali nakonec lidé ze statku zlatou korunku strašínskému kostelu. Mívalo ji prý na hlavě Jezulátko v náruči Matky Boží, jejichž socha stojí na oltáři. Jednou se však do kostela vloupali zloději a s ostatními skvosty navždy zmizela i zlatá hadí korunka...

Zajímavá legenda také vypráví, že za husitských válek se stalo, že kněz přešel na stranu husitů a na poutní slavnost svátku Narození Panny Marie zavřel kostel a odešel. Poutníci z Nezamyslic přišli se svým knězem už k zamčenému kostelu. Protože nemohli dovnitř, klekli si před kostelem a začali s mariánskou modlitbou. V té chvíli se kostelní dveře otevřely, svíce na oltáři se rozhořely, poutníci vešli a jejich duchovní sloužil mši svatou. Slíbili pak, že rok co rok připutují ke své nebeské Matce – a svůj slib plnili.

Matka Boží prý vždy štědře rozdávala těm, kteří k ní putovali. Typický příklad zanechaly písemné paměti z roku 1678, kdy v Sušici vypukl mor a bezradné město vypravilo na den svatého Víta kající se procesí do Strašína. Ještě téhož dne mor údajně ustal...

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, sumavanet.cz, topsumavi.cz, cs.wikipedia.org