Přemyslovský hrad Špilberk, který dnes najdeme v centru města Brna, byl založen ve 13. století moravským markrabětem Přemyslem Otakarem ve funkci správního hradu. V 17. století byl však přestavěn na barokní pevnost a později sloužil i jako jeden z nejtvrdších žalářů, což nám dodnes dokládají dochované kasematy.

 

foto / Petr Matura

Na přední výspě před hradem stávalo kdysi hlídkové stanoviště. Za dob Přemyslovců zde prý údajně stávala první hradní brána a v ní hlídka, jež střežila vstup do hradu. Před lety tu místní hrající si děti měly spatřit neobvyklý výjev, a to podivnou, velikou postavu se zvláštním stylem chůze, v dlouhém plášti, s kopím a s přilbou na hlavě… Drží tu snad doposud stráž duch hlídky z dob dávno minulých?

Najít zde můžeme ještě i další přízračné zjevení. S velkou pravděpodobností se jedná o neklidného ducha Františka barona Trencka. Ten se narodil zřejmě 1. ledna 1711 v italské Kalábrii jako syn císařského podplukovníka. Byl velmi vzdělaný, studoval na jezuitském gymnáziu a později také ve Vídni, hovořil plynně několika jazyky, ovládal kupříkladu i zpěv a hru na housle. Jednalo se o sebevědomého, vysokého, hezkého urostlého muže. Cizí mu nebyl ani vztah k armádě, a to zejména díky tomu, že již od dětství vyrůstal v přísném vojenském prostředí a po vzoru otce se stal vojákem.

V Uhrách Trenck vlastnil obrovský majetek a velel vlastnímu pluku pandurů, jenž se však skládal převážně z řad zločinců, kterým byly v rámci vojenské služby odpuštěny jejich tresty. Panduři zhusta využívali zbojnické způsoby boje – přepadávali zásobovací kolony, ničili mosty, zkrátka velice často vyvolávali zmatek. Jejich žoldem pak byla kořist z dobytých území. V drancování prý byli skutečně krutí. 

Za zločiny, páchané jeho vojáky na civilním obyvatelstvu, byl jako jejich velitel baron Trenck nakonec i souzen. Za políček, jenž uštědřil předsedovi soudu, kterého nenáviděl, byl odsouzen na doživotí a vězněn právě na hradě Špilberku. Původně mu však hrozil i trest smrti. Jeho vězení bylo v hlídaném domku, umístěném v hradním příkopu.

Traduje se, že během svého pobytu v Brně jej navštívila samotná Marie Terezie, jejíž přízni se Trenck vzhledem ke své pomoci v bojích vždy těšil. Přednesla mu nabídku, že pokud se omluví, bude mu zmírněn doživotní trest. Trenck však odmítá… Panovnice se tedy alespoň zasadila o co největší zmírnění Františkova trestu. Trenckovi byl například přidělen sluha, dostával jeden dukát na den pro své potřeby a mohl se také volně pohybovat uvnitř špilberské pevnosti.

Navzdory poměrně snesitelné formě žalářování se však Trenckův zdravotní stav začal zhoršovat, a to až do té míry, že bylo upuštěno od jeho žalářování a byl mu nabídnut náhradní pobyt. Trenck volí brněnské kapucíny, se kterými má již z minulosti dobré vztahy, a právě zřejmě na jejich základě se ke konci života stává kajícníkem. Mimo jiné kapucínům odkazuje také i část svého majetku.

Baron však již poměrně brzy umírá. Stalo se tak 4. října 1749. Aby měli jeho věznitelé jistotu, že je skutečně mrtev a nepokouší se nějakým způsobem uniknout ze žaláře, byla mu údajně po jeho smrti useknuta hlava. Trenckovo tělo bylo pohřbeno, v souladu s jeho závětí, právě v brněnském klášteře kapucínů. Podle jeho přání je pohřben společně s kapucíny tak, jak bývají i oni, tedy v obyčejném kapucínském hábitu, prostě, bez rakve, pouze na holé zemi v jejich hrobce.

Je možné, že baronův nespoutaný temperament neunesl věznění, nejrůznější formy omezování a začalo tak tudíž chátrat i Františkovo tělo? Jeho duch se prý totiž pravidelně zjevuje před domkem, v němž byl vězněn. Nenašla snad jeho duše doposud svůj klid?

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, Karel Březina: Přehled hradních a zámeckých strašidel, cs.wikipedia.org.