Kopec Oškobrh je nízký rozložitý kopec, ležící v nadmořské výšce 285 metrů. Nachází se v okrese Nymburk ve Středočeském kraji, asi 8 kilometrů východně od Poděbrad. Jeho dvojitý vrchol pak leží 2 kilometry severně od Opolan. Na jižním vrcholu se zachovaly nepatrné stopy halštatského a laténského hradiště.

 

foto / Petr Matura

Oškobrh byl obklopený opukovými lomy, z nichž snad pocházel i kámen na stavbu kostela a dalších děl slavníkovské Libice - a vedle Řípu a Blaníku náleží do trojice našich nejmocnějších českých vrchů.

Snad právě díky dávnému osídlení kopec obestírají zajímavé legendy. Několik pověstí pojednává již o vzniku jména kopce. Podle jedné z nich pojmenovali vrch formani, kteří na sebe při zdolávání kopce volali: „Vozko, brzď!“ Z toho prý vzešlo jméno Voškobrh. Podle jiné verze zněl pokřik „Vozka brk“ (brk – narazil a převrátil vůz).

Další legenda vypráví o služebníku knížete Slavníka Oškovi, který měl nalézt v jeskyni na kopci zatoulaného syna slavníkovského velmože Radima. Zakladatel rodu Slavníkovců proto prý vrch pojmenoval po věrném sluhovi: Oškovrch. Tolik pověsti, ve skutečnosti však pojmenování kopce zřejmě vzniklo z keltského či germánského jazyka. V základu tohoto jména se prý skrývá keltský název pro Javorové hory - Askiburgion oros nebo germánský Aska-berg.

Někteří badatelé se domnívají, že zde stálo legendární hradiště Canburg, kde neslavně skončila výprava franckých nájezdníků Karla Velikého. Každopádně byl tento kopec posvátný. Jako byla pro kmen Lučanů, Lemuzů a možná i Pšovanů posvátná hora Říp, byla pro východočeský kmen Charvátů a Zličanů z Kouřimi patrně posvátná právě hora Oškobrh.

Také kněžna Libuše sem prý jezdila za sběrem kouzelných bylin a údajně zde i věštila. Vypráví se však, že tento kraj si oblíbil i Lucifer. Vadily mu ale mokřiny, a proto se rozhodl soustředit všechnu vodu na jedno místo. Na jihovýchodě kraje vyhloubil dolík, který napustil vodou. Vytvořil tak Žehuňský rybník. Poté se ďábel rozhodl odvodněný kraj obdělat a zúrodnit. Vyoral krátkou brázdu, na jejímž konci nahrnul kopec o dvou návrších, zvaný Oškobrh. Pekelníkovi však nešla práce řádně od ruky, proto jí zanechal a rozhněvaný utekl neznámo kam. V jihovýchodním směru po něm prý zůstala terénní nerovnost, kterou naši prapředkové pojmenovali Čertova brázda.

Asi nejznámější je pověst o spícím vojsku pod Oškobrhem, podobná známé legendě o Blaníku. Podle této pověsti se pod Oškobrhem nachází posvátné vojsko, které dřímá a čeká na probuzení. Probudí se prý a vytrhne z temného klínu kopce, až uhodí na Čechy největší tíseň. Tehdy se pod vrchem údajně rozlehne širou rovinou hluk zuřivé bitvy. Od severu, z pruské země, vtrhnou nepřátelé, zle budou všecko království sužovat, až pak mezi Cidlinou a Mrlinou téměř všichni zahynou. Tu bude poslední boj bojován a pruský král, na hlavu poražen, dá se na útěk. Napovídá nám snad tato pověst, odkud do naší země může přijít nebezpečí? Každopádně legendy o spícím vojsku jsou známy po celé Evropě a podle badatelů vychází z keltské mytologie.

Novější místní pověst nás zavede do období třicetileté války. Ta vypráví o kanovníkovi, který před Švédy zachránil zlaté monstrance, ale při útěku přes mokřiny kolem se mu rozsypaly. Místo okamžitě zalila voda a vzniklo jezírko Kal, takže Švédové neměli šanci zlato uloupit. Kal byl sice již zasypán, ale prý na tom místě neroste tráva.  Ať už tomu bylo jakkoliv, mnoho lidí vnímá na tomto nevysokém kopci, který je však v rovinatém kraji dominantou, velmi silnou pozitivní energii...

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org,vlkovpo.cz, mapy.cz, prezletice.cz