Ukrajinské město Oděsa, skloňované teď zejména v souvislosti s válečným konfliktem, je však rovněž plné záhad a tajemství. Například ochranka jednoho nočního klubu se na nábřeží setkala s duchem námořníka. Muž vyprávěl, jak šel jedné noci z práce domů a zastavil jej muž v potrhané, mokré námořnické uniformě. Námořník požádal o cigaretu - a když ji obdržel, náhle nečekaně zmizel v prostoru, jako kdyby se rozplynul… Místní legendy vyprávějí, že duchové několika námořníků z bitevní lodi "Potěmkin", jejichž těla nikdy nebyla nalezena, stále navštěvují živé. Nenalezly tyto duše snad doposud svůj klid?

 

Oděsa / foto Pixabay

Nejslavnější operní dům v zemi je také opředen nejrůznějšími tajemnými příběhy. Místní opera byla otevřena v roce 1810 a několikrát přestavována. Jedna z přestaveb skončila 31. prosince 1872 a již v noci na 2. ledna 1873 budova zcela vyhořela. O jedenáct let později byla znovu obnovena. V roce 1925 však divadlo opět zachvátil požár. Stalo se tak těsně po uvedení opery Giacoma Meyerbeera „Prorok“. Říká se, že požáry Oděskou operetu pronásledovaly, protože projekt budovy byl třináctým v pořadí architektů Fellnera a Helmera. Již za války chtěli prý divadlo vyhodit do povětří, ale baletka, která měla poměr s německým důstojníkem, ho údajně přesvědčila, aby od tohoto nápadu upustili. V budově opery prý také straší. Jednou přímo na jevišti herec ze žárlivosti ubodal svou partnerku. V noci je pak v sále slyšet hlasitý smích...
A s duchem se zde místní lidé setkávají i v městském cirkuse. Komik Vladimir Komarov říká, že se se zesnulými hvězdami cirkusové arény setkával v zadních prostorách cirkusu. Nejčastěji měl prý viděl Tužku, klauna slavného v poválečných letech.

V polovině 70. let se pak v Oděském filmovém studiu údajně odehrál zvláštní příběh. Vzhledem k velkému pracovnímu vytížení museli filmaři pracovat i v noci. A tehdy v jedné ze směn dívky-střihačky, které pracovaly ve staré budově, vypověděly, že se tam po setmění bojí zůstávat samy. Se slzami v očích tvrdily, že viděly ducha mladé ženy se znetvořenou tváří. Později vyšel najevo tragický příběh rodiny majitelů sídla Demidových, vévodů ze San Donata, v němž se nacházelo filmové studio...
Podle legendy měla paní domu tři dcery. Když bylo jedné z nich dvacet let, zasnoubila se s železničním telegrafistou. Ten však měl ještě před zásnubami přítelkyni Soňu z Moldavanky. Ta se rozhodla, že se dívce pomstí za to, že ji připravila o snoubence...
Soňa se vloupala do domu na Francouzském bulváru a polila Jeleně obličej kyselinou. Znetvořená dívka se stala samotářkou, neboť její snoubenec okamžitě zmizel. Vypráví se, že se zoufalá Oděsanka dokonce pokusila oběsit v kostele, ale podařilo se ji zachránit. Znetvořená, nešťastná dívka trpěla pět let, dokud ji rodiče neposlali do Itálie. Tam založila sirotčinec a dožila se vysokého věku. Dokonce ji zde připomíná pomník z bílého mramoru na jednom z florentských mostů.
Také i ruiny staré budovy za Tairovským hřbitovem jsou mezi místními obyvateli pověstné. "Mladí lidé sem chodí pořád, děti bloudí po domě a hledají slíbená strašidla," říká zaměstnanec čerpací stanice, která se nachází nedaleko. Dvoupatrová budova přežila několik požárů. Místní obyvatelé říkají, že v noci čas od času vidí záhadná světla a slyší šustění a strašidelné sténání.
Milovníci záhad často míří též i do komplexu městské klinické nemocnice, známé také jako "infekční klinika". Na území komplexu se nachází několik nefunkčních budov, kde se mladí lidé rádi procházejí a fotografují. Dvě z budov také klasifikují jako mystická místa, kde se prý pravidelně ozývají zvuky kroků a na fotografiích se objevují neidentifikovatelné stíny...

napsal Petr Matura

zdroje: od.vgorode.ua, mirtayn.ru, myod.info.