Sázavský klášter, cíl našeho dnešního putování, je rozsáhlý areál bývalého benediktinského kláštera. Leží v městečku Sázava ve Středočeském kraji v okrese Benešov nad stejnojmennou řekou Sázavou. V 11. století, přesněji v roce 1032 se jeho spoluzakladatelem i prvním zdejším opatem stal poustevník, dnes svatý Prokop. Klášter působil jako centrum slovanské liturgie. V tomto benediktinském klášteře se praktikovala slovanská liturgie až do roku 1096 a klášter tehdy udržoval významné kontakty s kláštery podobného zaměření, například na Kyjevské Rusi.

 

 

foto / Petr Matura

Na jeho založení měli svůj podíl rovněž také i kníže Oldřich a pražský biskup Šebíř. Jedná se o čtvrtý nejstarší klášter v českých zemích. Podle legendy, jež hovoří o založení kláštera na Sázavě, poustevník Prokop nabídl knížeti Oldřichovi, jenž lovil ve zdejších lesích a v poustevně požádal o vodu, požadovaný nápoj, který se však proměnil ve víno. A právě za tento zázračný čin prý pomohl kníže Prokopovi založit klášter. První zdejší opat Prokop zemřel v roce 1053, avšak za své činy byl poměrně brzy svatořečen, a to již necelé půlstoletí po své smrti.

Klášter se později dočkal i nové gotické podoby a v průběhu času byl upraven rovněž také i barokně. Na konci 18. století byl zrušen a přestavěn na zámek. Část areálu dnes spravuje Národní památkový ústav, klášterní kostel svatého Prokopa a faru má od roku 1788 v majetku a správě místní římskokatolická farnost. Klášter je chráněn jako kulturní památka a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky.

Mezi nejvzácnější středověké prostory uvnitř kláštera patří kapitulní síň s gotickými freskami mariánského cyklu z první třetiny 14. století, mimo jiné i s unikátní Sázavskou madonou, výjevem z Kristova dětství. Podle pověsti lze pak na třech stranách dodnes fungující zvonice najít vždy po jedné cihle s vytesanou hvězdou. Kdo najde všechny tři cihly, tomu se prý splní jeho přání...

S místem je však spojena i další zajímavost, a to obraz svatého Prokopa v nadživotní velkosti, jenž byl namalován neznámým malířem někdy kolem roku 1600. Zachycuje již zemřelého světce, tudíž má Prokop na obrazu zavřené oči. U tohoto obrazu se prý dějí zázraky. Svatý Prokop na obrazu občas oči otevře a dokonce se mu údajně mění též i výraz ve tváři. V průběhu čtyř století byl tento fenomén zaznamenán mnoha svědky, ovšem zcela uspokojivé vysvětlení nebylo dosud nalezeno.

Také v okolí kláštera můžeme navštívit tajuplné místo. Nedaleko severovýchodním směrem

najdeme údolí zvané Čertova (Prokopova) brázda, jehož dolní úsek lemuje jednoduchá, prostá křížová cesta. Tato brázda (nebo přinejmenším její část) byla v krajině pravděpodobně jasně viditelná, což vyvolávalo potřebu začlenit ji do známého světa. Časem tak vznikaly různé představy o jejím původu.

Nejznámější z nich je legenda o tom, jak svatý Prokop oral s ďáblem. Svatý Prokop jako historická postava z přelomu prvního tisíciletí našeho letopočtu svým životem spojuje Chotouň (místo narození) a Sázavu (kde působil i zemřel) podobně jako Čertova brázda. Snad proto legenda spojuje Čertovu brázdu právě s ním...

Legenda vypráví, jak čert svatého provokoval. Ten se však nenechal strhnout k boji, v němž by čerta chtěl zničit. Místo toho ďábla zkrotil, zapřáhl jej do pluhu a křížem v pravé ruce ho popoháněl. Oral s ním tak brázdu ke své rodné vsi, kde si z pluhu oklepal hlínu. Tak měla podle pověsti vzniknout Čertova brázda i mohyla na jejím konci v Chotouni.

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org, hrady.cz, turistickyatlas.cz, klaster-sazava.cz.