Cvilín (též Lobenštejn, Šelenburk nebo Šelemburk, německy Lobenstein, Schellenburg) je zřícenina hradu jihovýchodně od hornoslezského města Krnova, vypínající se na Zadním Cvilínském kopci. Tajemné pozůstatky starobylého hradu Cvilína se nad řekou Opavicí tyčí již od dávných věků.   

 

foto / Petr Matura

Pověst vypráví, že se kdysi v hospůdce pod Cvilínem konala svatba. Byla už temná noc, když ženich s nevěstou opustili hospůdku a vydali se na cestu k domovu. Ostatní svatebčané zůstali v lokále a nadále se veselili. Novomanželům na cestu svítil měsíc a vše se zdálo ještě tajuplnější než kdy jindy. Najednou však před nimi stanulo několik loupežníků. Ženich se bránil, co mu síly stačily, avšak přesile loupežníků nakonec podlehl. Potom už nebylo těžké odvléct nebohou nevěstu na nedaleký hrad…

Tou dobou v hospůdce mezi svatebčany právě probíhala pře o tom, kdo z nich je nejstatečnější a šel by v noci ke strašidelnému hradu. Dcera hospodského Anička, aby dokázala zdejším mužům, že se pouze jen holedbají, se ke zřícenině skutečně rozhodla vydat. A jako důkaz, že tam skutečně nakonec došla, si odtamtud chtěla přinést větvičku jeřabiny. Na cestu si však s sebou pro jistotu vzala ostrý nůž.     

Až k hradu dívka doputovala za naprostého ticha. Už se natahovala po větvičce z jeřabiny, když náhle zaslechla úpěnlivý hlas, jenž prosil o slitování. Když se Anička zaposlouchala, poznala hlas nevěsty, který však náhle ztichl. To ji právě nelítostní loupežníci zabili.     

Vyděšená dívka se dala na úprk, avšak prozradil ji pád uvolněného kamene. Už jí byli loupežníci v patách a jeden z nich se po ní právě natahoval, když Anička vytáhla nůž a sápajícího se loupežníka probodla. Tak se jí nakonec podařilo před těmito lotry uprchnout.     

Neuplynul ještě ani rok a ve vsi se opět slavila svatba. Toho večera se v sále objevil tajemný muž, který chtěl tancovat stále pouze jen s Aničkou. Pán vypadal jako nějaký zámožný člověk a takový tanečník se přece neodmítá, říkala si Anička. A tak s ním tedy tančila…     

Bylo již nedaleko do půlnoci, když Anička se svým tajuplným tanečníkem dotancovala až na dvůr. Tam ji neznámý posadil před sebe na vraného koně a rychle s ní odjížděl bůhvíkam. Dívka se až nyní dovtípila, že záhadný muž je oním loupežníkem, kterého vloni probodla nožem. V nejvyšší nouzi se Anička sklonila ke koni a úpěnlivě ho žádala o pomoc. Najednou kůň prudce zastavil a muž i s Aničkou přepadli do řeky. Dívka se brzy dostala ke břehu, ale mrtvého loupežníka odnesl proud. Vyslyšel snad onen vraník naléhavé Aniččiny prosby? Jisté však je, že od těch dob se prý ve zdejších končinách tu a tam zjevuje magický, jako uhel černý kůň, který však údajně náhle zmizí, pokud se k němu někdo snaží přiblížit...     

Na nedalekém takzvaném Předním Cvilínském kopci zase najdeme magické poutní místo Cvilín. Dávná historie této oblasti je opředena pověstmi sahajícími až do doby vlády českého krále Přemysla Otakara II., kdy zde měl být uctíván obraz Panny Marie Sedmibolestné, jenž byl umístěn na dřevěném sloupu.

Celý vrch Cvilín jako kdyby byl skutečně protkán jakousi magickou energií. Přibližně necelé dva kilometry od výše zmiňované hradní zříceniny totiž prý opravdu již údajně od 13. století existuje poutní místo s mariánským kultem. Místní legenda praví, že na přelomu 17. a 18. století žil v Krnově malíř obrazů, měšťan Heinrich Teuber. Jeho malá dcerka byla těžce nemocná a Teuber prosil Pannu Marii o dívčino uzdravení. Slíbil, že pokud se dívenka uzdraví, věnuje Panně Marii obraz. Dcera se nakonec skutečně uzdravila a Teuber z vděčnosti opravdu namaloval malý deskový obraz Sedmibolestné Panny Marie. Brzy se mezi lidmi rozneslo, že je tento obraz zázračný a že již mnohé vyléčil. Následně se zde začalo scházet takové množství poutníků, že místo kapličky, která zde původně stávala, byl na počátku 18. století postaven zděný barokní kostel, jenž se zde majestátně vypíná až do dnešních dnů.

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, cs.wikipedia.org, infokrnov.cz