Ježíš Nazaretský se velice pravděpodobně nenarodil 24. prosince, neboť rané křesťanství přebíralo staré významné pohanské svátky, jako například zimní slunovrat, který připadá na 21. nebo 22. prosince. Kromě přesného dne s poměrně velkou mírou jistoty nesouhlasí ale ani rok Ježíšova narození, neboť náš kalendář nevznikl ihned po narození Krista, nýbrž až o několik století později.

foto / Pixabay

Při výpočtech zřejmě došlo k řadě chyb, takže Ježíš Kristus se patrně narodil o několik let dříve, údajně mezi roky 2 až 7 před naším letopočtem. Tehdy se prý podle tradice na obloze objevil světelný jev, jenž měl zvěstovat právě Ježíšovo narození. Ve starověku a středověku však astronomové dělili nebeská tělesa fakticky jen na Měsíc, Slunce a hvězdy. Pod zavedeným označením tohoto úkazu, tedy pod „hvězdou“,  se tak mohlo skrývat v podstatě cokoliv... O co se tedy vlastně tenkrát mohlo jednat? A je možné, že s odhalením nakonec přišel německý matematik, astronom a astrolog Johannes Kepler v Praze o Vánocích roku 1603? Tehdy si totiž Kepler všiml zajímavého úkazu, který dnes astronomové nazývají konjunkcí. V podstatě se jedná o situaci, kdy se dva objekty, například planety, na obloze opticky dostanou poměrně blízko k sobě. Ve skutečnosti jsou tato tělesa samozřejmě od sebe i nadále miliony kilometrů daleko, ovšem na pozemské obloze téměř splývají v jedinou jasnou „hvězdu“.

foto / Pixabay

Kepler na základě výpočtů zjistil, že například v roce 7 před naším letopočtem došlo hned ke třem konjunkcím Saturnu a Jupiteru, což rozhodně není obvyklé. A podobných událostí najdeme ve sledovaném období, tedy v letech 2 až 7 před naším letopočtem, ještě více. Například 17. června roku 2 před naším letopočtem byly tímto způsobem velice „blízko“ sebe zase Venuše a Jupiter. Betlémskou hvězdou tedy velmi pravděpodobně mohla být právě jedna z těchto konjunkcí. Z jakého důvodu však po staletí umělci nad Betlémem malovali kometu? Na počátku 14. století dostal italský malíř Giotto di Bondone za úkol vyzdobit kapli Scrovegni v italské Padově. Koncem roku 1301 byl na obloze vidět jeden z nejkrásnějších návratů slavné Halleyovy komety a Bondone byl pravděpodobně tímto úkazem natolik okouzlen, že právě jej včlenil do fresky. A od něj motiv komety zřejmě dál přejímali další umělci.

Zajímavá je v této souvislosti rovněž i skutečnost, že pravidelné návraty takzvané Halleyovy komety bývají tradičně spojovány s nešťastnými událostmi. Tato dnes již věhlasná kometa dostala své jméno po anglickém astronomovi, fyzikovi, geofyzikovi, matematikovi a meteorologovi Edmundu Halleym (1656–1742), jenž v roce 1705 s využitím astronomických metod vyslovil svou domněnku, že v případě pozorování zářivých komet v letech 1456, 1531, 1607 a 1682 měla tato nebeská tělesa natolik podobné vlastnosti, že se musí jednat stále o jednu a tutéž kometu, která se periodicky vrací. Halley předpověděl, že se opětovně vrátí v roce 1758. Když se tak skutečně stalo, na jeho počest bylo těleso pojmenováno „Halleyova kometa“. Edmundův předpoklad, že se kometa ke konci šestého desetiletí 18. století opět vrátí, se tedy vyplnil. Ovšem brzy pak například umírá Ferdinand VI. Španělský, zvaný též Moudrý nebo Spravedlivý. Po celém světě se navíc rozpoutaly nevídané vichřice a zemětřesení s výbuchy sopek, kupříkladu italského Vesuvu na Apeninském poloostrově, jehož výbuch kdysi pohřbil i starobylé město Pompeje.

Zatím poslední výskyt této komety se v roce 1986 shodoval s jednou z nejzávažnějších událostí celého desetiletí. Patnáct dní poté, co se odlétající těleso nacházelo nejblíže od Země, v ukrajinském Černobylu vybuchl nukleární reaktor a vytvořil radioaktivní mrak, který se následně rozšířil po Evropě. A narození Ježíše Nazaretského bylo navíc přece naopak událostí velice pozitivní...

napsal Petr Matura

zdroj: Almanach tajemna, cs.wikipedia.org aj.