Zřícenina gotického hradu Hazmburk u obce Klapý je vidět snad ze všech míst Českého středohoří i širokého okolí. Z obce se na hrad dostanete snadno, po žluté a pak červené značce. Cestu z parkoviště určitě neminete, hrad se tyčí přímo nad vámi. Věže této zříceniny totiž skutečně patří k nepřehlédnutelným dominantám krajiny dolního Poohří a spatřit je můžete na vzdálenost až několika desítek kilometrů. Tyčí se na vrcholu strmého čedičového masivu a připomínají zašlou slávu nedobytného gotického hradu. Vrch dosahující výšky 418 metrů byl podle archeologických nálezů obydlen již v 5. tisíciletí př. n. l. lidem kultury s vypíchanou keramikou.

Hazmburk / Petr Matura

Již samotný vznik hradu je opředen tajemstvím. Podle Dalimilovy kroniky byl vrchol opevněn už v době lucké války. První sídlo si zde prý údajně vybudoval jakýsi bojovník Léva a se svou družinou odtud ovládal okolní krajinu. Proti Lučanům měl bojovat rovněž i český kníže Hostivít. Podle pověsti měli Čechové hrad napadnout a Lučané se bránit vně jeho palisád. Když prohrávali a chtěli se vrátit do hradiště, jejich ženy na ně začaly křičet a poklepávat na sukně, aby se pod nimi skryli. Hradiště pak mělo být pojmenováno Klepý právě podle jejich klepání.

Václav Hájek z Libočan ve své kronice zase uvádí, že roku 754 bratři Kalboj a Veslav z Košťálova postavili na svahu kopce dům pevný jako hrad a nazvali ho Klopaj. August Sedláček se na počátku 20. století na základě původního jména hradu a starších pověstí o jeho původu zase domníval, že v době stavby hradu muselo ještě být v paměti lidí starší opevnění. Dalimil by si jinak těžko vymyslel pověst o názvu ve své době nového hradu se zcela jinou historií.

Tak jako tak, poslouchat dobré rady a nenechat se nachytat, to se vyplácelo odjakživa. Jak praví další pověst, žil kdysi v nedalekých Třebenicích chudý učitelský pomocník. Byl rád, když měl kousek suchého chleba. Jednou večer takto celý zoufalý, že zase nemá co jíst, usnul. A ve snu se mu zjevila Bílá paní. „Je mi tě líto, že jsi tak chudý,“ řekla. A vybídla ho, aby šel o půlnoci na hrad Hazmburk. „Mám ale radu - až tam půjdeš a až se budeš vracet, neohlížej se, děj se co děj,“ dodala ještě a zmizela.

Hazmburk / Petr Matura

Učitelský pomocník se ze snu probudil. Ponocný právě hlásil jedenáct hodin. Uvědomil si, že má tedy nejvyšší čas, aby stihl dojít na hrad včas. Skutečnost, že ho Bílá paní posílá právě tam, mu nijak zvláštní nepřipadala. Vědělo se totiž, že se na Hazmburku čas od času zjevuje.

Mladík tedy rychle vyskočil z postele, oblékl se a běžel jako o závod přímo na hrad. Celý udýchaný se dostal až do starého sklepa. A před ním skutečně svítila hromada zlata! Už už se chystal, aby si nabral, když vtom uslyšel hrčení kočáru. Zapomněl na dobrou radu Bílé paní, ohlédl se a uviděl krásné vraníky, postroj samé stříbro, premovaného kočího a v kočáře byl rozložený pán. V pomocníkovi hrklo, že vidí vrchnost - a jak byl zvyklý, uklonil se a pozdravil. Ještě však ani pozdrav nedořekl a všechno zmizelo, kočár, vrchnost i poklad. Zůstal jen prázdný sklep a nadále chudý učitelský pomocník...

napsal Petr Matura

 zdroje: hrady.cz, cs.wikipedia.org, infocesko.cz aj.