Zřícenina starobylého hradu Střekov, která se rozprostírá na trachytové skále nad pravým břehem řeky Labe ve čtvrti Střekov, přibližně 2,5 kilometru jihovýchodně od centra města Ústí nad Labem a jež se prý údajně kdysi dávno stala dějištěm tragické smrti šlechtičny, jež ukončila svůj nešťastný život skokem z hradu do řeky Labe, není příliš k přehlédnutí. Ovšem se třemi kříži na jednom z kopců, lemujících cestu z Lovosic na Ústí nad Labem na protějším břehu Labe, je to jiné. Málokdo si jich totiž cestou vlakem nebo autem povšimne… Kříže stojí na skále v místech, kde začíná labský kaňon, tedy tam, kde se nachází pověstná Porta Bohemica. A místní lidé si dodnes vyprávějí pověst, která je s nimi spojená.

Opárno / foto Petr Matura

Legenda praví, že kříže nechal na vrchu vztyčit rytíř z nedalekého hradu Kamýk. Právě do něj se zamilovaly tři dívky, které si však ještě předtím přísahaly přátelství. A protože rytíře mohla mít jen jedna z nich, společně vystoupaly na skálu nad Labem, vzaly se za ruce, skočily do vody a utopily se. Labe totiž tehdy teklo až přímo pod skálou, trať ani silnice tam samozřejmě ještě nebyly.  

Ty původní kříže přirozeně již dnes na vrchu, kterému se říká Kalvárie, nenajdeme. Podle pověsti byly dřevěné a dřevo, na skalisku neustále vystavené větru, mrazu i slunci, nemohlo vydržet věčně. Našly se dokonce rovněž i historické záznamy o tom, že kříže na vrchu Kalvárie stávaly již ke konci 16. století. Musely tedy být zřejmě obnovovány. Ty, které tam můžeme vidět dnes, stojí na Kalvárii od roku 2009.

Ostatně z Kalvárie, které se kvůli křížům říká taktéž Tříkřížový vrch, je úžasný výhled nejen na vstup do labského kaňonu, tedy již zmiňovanou Portu Bohemiku neboli Bránu Čech, ale i na okolní krajinu a řeku Labe směrem k Litoměřicím. I proto na tuto vyhlídku každoročně zamíří velké množství turistů. Dívají se ze stejného místa, odkud kdysi též Keltové a po nich i Slované. Na Kalvárii měli totiž mít v dávných dobách svá hradiště.

O tomto kraji však najdeme i veselejší vyprávění. Jedno z nich popisuje, jak chtěla paní z Opárna odnaučit manžela pít pivo. Pan rytíř na Opárně tento mok totiž skutečně velmi rád popíjel. Když se vracel domů z lovu nebo z jakékoliv návštěvy, vždy se nejprve sháněl po svém milovaném pivu. Jeho manželka to však velice těžce nesla a velmi ráda by bývala svého muže pití piva odnaučila. Jak však na to?

Paní ale nakonec plán vymyslela. Když se zase jednou rytíř vracel na hrad, jako vždy ještě ani neseskočil z koně a už volal, aby mu jeho žena připravila pivo. Ta už však tentokrát na tuto příležitost netrpělivě čekala. Naplnila veliký džbán pivem a poté do něj vhodila žábu. Žíznivý rytíř nasadil celý džbán ke rtům a jedním tahem ho vyprázdnil až do dna. „Ty jsi nic nezpozoroval?“ ptala se ho překvapená manželka. „Inu, zdálo se mi, že se do piva nějaký chmelový list připletl,“ odpověděl pán a spokojeně si utřel pěnu z vousů… Podle této verze pověsti tedy zřejmě pana rytíře od lásky k popíjení zlatavého moku nakonec stejně nedokázalo nic odradit.

 

Kamýk / foto Petr Matura

napsal Petr Matura

zdroje: hrady.cz, sever.rozhlas.cz, morusovazahrada.cz,cs.wikipedia.org aj.