Na cestě z Doksan do Dolánek na Litoměřicku stál pod vrchem Skalka věkovitý dub. Lidé mu říkali „umučený doubec“, neboť se k němu váže následující pověst.

Doksany / foto Petr Matura

V době největšího rozkvětu doksanského kláštera si po smrti starého rytíře mladý vládce na hradě Košťálov nad Třebenicemi u Lovosic hledal ženu. Když se abatyše místního kláštera jednoho dne zastavila v Třebenicích, měla s sebou také i dívky, které v klášteře žily, aby dostaly správnou výchovu. Tehdy košťálovský rytíř uviděl krásnou Angelinu. Stačil mu jediný pohled, aby se do ní zamiloval. A stejné to bylo i s Angelinou. Rytíři se proto podařilo pannu přemluvit, že ji z kláštera unese jako svoji budoucí manželku.

Byla tmavá, hluboká jarní noc, když se rytíř z Košťálova vypravil za nevěstou. Nejprve však poručil připravit na hradě svatební hody. Vesele vyskočil do sedla, zcela jist si svým úspěchem. Krátce před půlnocí uvázal nedaleko ztichlého kláštera svého koně. Pak dal smluvené znamení Angelině. Za chvíli se tiše otevřelo okénko její cely a dívka se začala spouštět dolů po provazu, jenž rytíř přidržoval. Vtom nedočkavý kůň zaržál. V klášteře nastal shon, zvony začaly bít na poplach a z nádvoří se vyhrnuli pronásledovatelé.

Kůň s rytířem i dívkou běžel, co mu síly stačily, avšak nesl příliš těžké břemeno. Na příkré stráni klopýtl, upadl a rytíř i s dívkou se zřítili dolů ze svahu tak nešťastně, že oba narazili na dub a zabili se. Na Košťálově tak nakonec místo svatebních měli hody pohřební. A dub pak na paměť této tragické události dostal své smutné jméno.

Košťálov / foto Petr Matura

Tento příběh nám může připomínat rovněž i dávnou legendu o Břetislavovi a Jitce. A kdo byla tato dívka jménem Angelina? Možná šlechtična z některého z rodů, které do doksanského kláštera posílaly své dcery na výchovu. Ženský premonstrátský klášter v Doksanech na Litoměřicku je totiž nejstarší klášter této řehole v našich zemích. Kolem roku 1144 jej založila česká kněžna Gertruda Babenberská, manželka českého krále Vladislava II. Na vychování tu byla i Anežka Přemyslovna, dcera českého krále Přemysla Otakara I., později uctívaná jako svatá Anežka Česká.

Původní podoba hradu Košťálova / foto Petr Matura

Zahořany, malá obec nedaleko Křešic na úpatí vrchu Křemín na Litoměřicku, pak zase kdysi měly svoji Bílou paní. Nikdo nevěděl, kým měla být, když ještě žila. Záhadná žena chodívala v noci kolem zámecké galerie a v ruce mívala svazek klíčů. Někdy ji vídávali i kolem kostela Nejsvětější Trojice. Vypadalo to, jako kdyby hlídala něco zamčeného.

To právě vrtalo hlavou místnímu starému ranhojiči. Bílou paní potkával, když se vracel v noci od lidí, kterým pomáhal v jejich nemoci nebo po zranění. Rozhodl se proto, že ženu, která vypadala jako v mlžném oděvu, osloví. Už už chtěl takhle jednou na Bílou paní zavolat, když tu se postava náhle otočila, zahrozila mu prstem a zmizela. Od té doby ji v bílém a s klíči již nikdo neviděl. Pouze jen když měl někdo zemřít, objevovala se v černém oděvu.

A co bylo dále se starým ranhojičem? Od doby, kdy mu Bílá paní pohrozila, přestal mluvit. Lidé si mysleli, že mu svěřila nějaké tajemství, například o nějakém pokladu, a on nemluví, aby místo náhodou neprozradil. Jen on však věděl, jak to celé bylo, že mu Bílá paní za jeho troufalost vzala schopnost mluvit...

 

napsal Petr Matura

 zdroje: hrady.cz, libochovany.cz, cs. wikipedia.org. aj.