Za několik dní oslavíme svátek našeho národního patrona svatého Václava, s nímž je spojeno také mnoho zajímavých legend. Jedna z nich se váže rovněž i ke korouhvi sv. Václava. Stopy nás zavedou do Vrbčan. Právě zde nechal na hranicích mezi knížectvími Přemyslovců a Zličanů postavit kouřimský kníže Radslav ještě před rokem 999 kostel, do něhož uložil kopí sv. Václava, se kterým vyrazil sv. Václav do boje. Radslav byl totiž tehdy Václavem poražen u nedaleké Přistoupimi, ale svoji porážku přijal a uložení kopí se tak stalo gestem pokory.

Později tudy procházel další významný světec, a to sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců, který zde zanechal svůj praporec složený ze dvou pruhů a s vyšitou hvězdou uprostřed. Tento prapor byl pak nasazen na kopí sv. Václava a vznikla tak velmi silná relikvie, nazývaná později svatováclavská korouhev.

Tato mocná relikvie pak odpočívala více než sto let v útrobách kostela, jako kdyby čekala na správný okamžik. Ten nastal roku 1126, kdy

sv. Václav na fasádě domu v Písku / foto Petr Matura

v naší zemi vládl kníže Soběslav. Trůn si však nárokoval jeho starší bratr Ota, jenž si vyžádal vojenskou intervenci německého krále Lothara. Ten mu za slib poslušnosti poskytl oddíly Durynků a Sasů, které vtrhly do Čech spolu s olomouckými oddíly knížete Oty.

Soběslav tedy narychlo sebral vojsko, aby se nepřátelům postavil. Tu noc se mu však zdál zvláštní sen, ve kterém se mu zjevil svatý Vojtěch a pravil: „V kostele vrbčanském je uložen praporec slavníkovský. Vezmi jej a před šiky svými nes. Pak dobudeš slavného vítězství!“

Brzy ráno kníže povolal svého zpovědníka Víta, aby se s ním o tomto zvláštním snu poradil - a ještě ten den ho vyslal s malým houfcem do Vrbčan hledat vzácnou korouhev. Dostalo se jim ale jen nechápavých pohledů, nikdo o ničem nevěděl. Proto poklekli Soběslavovi poslové k vroucí modlitbě k bohu a českým světcům Václavovi a Vojtěchovi a po ní se jim jako zázrakem podařilo za oltářem najít zazděný výklenek se stařičkým praporem a kopím. Tryskem se pak hnali za knížecím vojskem, které už mířilo do severních Čech. Večer před bitvou tedy přijal Soběslav od kněze Víta posvátnou korouhev.

Hned ráno, když se objevily první nepřátelské voje, nechal Soběslav rozdělit své vojsko, které bylo početně slabší než protivník, na tři proudy. V rozhodující chvíli nechal pak kníže Soběslav rozvinout korouhev. Když její cípy zavlály ve větru, objevil se náhle nad hlavami českých hrdinů  veliký orel a na mohutných perutích letěl vpřed proti Němcům. A kaplan Vít třímající vzácnou relikvii zvolal: “Hleďte, mužové čeští, vidím nad námi svatého Václava, jak na bílém koni a v zářící zbroji nás vede do vítězného boje!“ Tak popsal kronikář následující okamžik bitvy.

Oděv vojáků za doby sv. Václava s praporcem / foto Petr Matura

Vojákům korouhev dodala sebedůvěru, a tak se nebojácně vrhli na nepřátelské šiky a rubali je meči a sekyrami, až se Němci dali na útěk. Na bojišti prý zůstalo ležet na 500 německých šlechticů. Obklíčený císař Lothar se právem obával o svůj život, ale kníže Soběslav prokázal velkomyslného ducha a dobrou strategii - odvážně přišel do králova tábora a nabídl Lotharovi mír i volný odchod. Jeho podmínkou bylo jen to, že ho král uzná jako právoplatného knížete.

Vzácnou svatováclavskou korouhev pak po návratu uložil Vít zpět do Vrbčan. Její sláva se rozlétla po celé zemi, a tak už nebyla skrývána, ale hrdě pověšena na zdi nad oltářem. Prý až bude Čechám zase zle, má ji vladař vzít opět do boje.

Korouhev však Čechům pomohla ještě jednou, v době, kdy uherský král Béla IV. shromáždil vojsko proti Přemyslu Otakaru II. Tehdy si Přemysl Otakar II. vzpomněl na dávnou legendu a nechal do Vrbčan poslat pro vzácnou relikvii. Válečné štěstí se nejprve klonilo na stranu nepřítele, ale když pražský purkrabí Jaroš z Poděhus rozvinul Vojtěchův praporec na kopí svatého Václava, zjevil se prý nad českými voji obrovský, zlatem zářící orel, jehož křídla se nad ním rozprostřela jako štít. Zároveň se hrot posvátného Václavova kopí rozzářil oslnivým světlem, které oslepilo útočící Uhry. Z hrdel tisíců Čechů se ozvala stará píseň „Hospodine pomiluj ny“, jež prý kdysi složil sám svatý Vojtěch. Poté těžká železná jízda, tolik obávaná nepřáteli českého krále, vyrazila jako lavina do útoku proti divokým Uhrům, kteří v panice utíkali přes řeku Moravu a mnozí z nich našli v jejích vlnách smrt. Posvátný praporec pak vladař vrátil do kostela ve Vrbčanech, kde byl opět zavěšen na zdi nad oltářem.

Kostel ve Vrbčanech / foto Petr Matura

Podle legend byla v pozdější době relikvie ukryta před husity do nitra kopce, na kterém stojí vrbčanský kostel. Tam má čekat, až bude zemi nejhůře. Vědci však v roce 2013 přišli se zajímavým objevem. Podle nich se původní praporec nedochoval, ale zbylou pevnou část umístili naši předkové do praporce sv. Jiří, který je vystaven v expozici chrámového pokladu v kapli sv. Kříže. Kurátorka sbírek Pražského hradu Milena Bravermanová k tomu říká, že my si myslíme, že ten křížek, který je dnes na praporci svatého Jiří, byl původně na praporci svatého Václava. Jisté však je, že ať už věříme historikům - nebo legendě, má v našich dějinách tato relikvie velký význam a duchovní sílu. Možná už je načase, aby se posvátný praporec opět rozvinul...

napsal Petr Matura

zdroje: cs.wikipedia.org, ct24.ceskatelevize.cz, cestypamatky.cz aj.