Dnes si připomínáme svátek naší první české světice, svaté Ludmily. Ludmilu však obestírá hned několik, doposud neobjasněných, historických záhad. Jednou z nich je už tajemství jejího původu. V prologu o svaté Ludmile se píše: ,,...byla ze země srbské, knížete srbského dcera“. Mělo by se jednat o slovanské knížectví poblíž dnešního města Halle. Většina z nás má však v paměti informaci z hodin dějepisu, že se zřejmě narodila a vyrůstala na Pšově, jak píše kronikář Kristián.

Kostel sv. Ludmily Tetín: foto Petr Matura

Podle mínění některých archeologů patřil Pšov mezi nejstarší hradiště vůbec a měl stát přibližně na místě dnešního mělnického zámku. Našlo se zde však poměrně málo nálezů z 9. století, a tak se někteří historikové domnívají, že hradiště mohlo ležet i mimo území dnešního Mělníka. Již ohledně místa narození Ludmily tedy panují jisté nejasnosti...

Ludmila, která se na Bořivojův dvůr provdala ještě jako pohanka a podle legend ,,často obětovala modlám a často velmi zaníceně se oddávala jejich uctívání“, je však nakonec pokřtěna. Její manžel Bořivoj zemřel pravděpodobně někdy okolo roku 889 a Ludmila se tak stala mladou vdovou, která si dál držela knížecí dvůr.

Osudným se pro Ludmilu stal rok 906. Tehdy se její syn Vratislav oženil s Drahomírou. Z jejich svazku přichází na svět synové Václav a Boleslav. Drahomíra není kronikáři příliš oblíbena a často je pokládána za pohanku, i když k jejímu křtu muselo dojít nejpozději před sňatkem s Vratislavem. Možná však skutečně byla ,,vlažná ve víře“, protože Vratislav svěřuje svého syna Václava do výchovy své matky Ludmily. Ludmila se postarala, aby Václav dostával vzdělání ve vyhlášené škole na Budči, což jí Drahomíra vyčítala s tím, že z Václava dělá mnicha. Drahomíra takovou výchovu totiž zcela rozhodně neschvalovala. Kníže by měl podle ní v ruce svírat meč a nikoliv pisátko k voskové tabulce.

V únoru roku 921 manžel Drahomíry, kníže Vratislav I., umírá a za knížete byl zvolen nezletilý Václav, za kterého měla dočasně vládnout jeho matka Drahomíra. Současně však bylo knížecí radou rozhodnuto, že Václav a jeho bratr Boleslav budou svěřeni do výchovy Ludmily. Tím se Ludmila stala poručnicí obou chlapců a Drahomíra se tak ocitla na vedlejší koleji. Již tak silné napětí ve vztahu obou žen navíc zvýšila rovněž i skutečnost, že Drahomíra velmi pravděpodobně prosazovala jako budoucího knížete Boleslava, zatímco Ludmila Václava… Drahomíra se sice podřídila, nicméně nepřestávala samozřejmě čekat na svoji příležitost. Spory obou žen se neustále stupňují a v létě roku 921 pak nakonec Ludmila se svými věrnými odchází z Prahy na svoje hradiště Tetín, kde možná chce založit centrum odporu... O tom však lze pouze spekulovat.

Pro Drahomíru je to však velmi blízko. Ludmila se může kdykoliv vrátit. Situaci je tedy nutné vyřešit jednou provždy. V pátek 15. září 921 v noci tak k Tetínu dorazil oddíl bojovníků, vyslaný sem téměř jistě Ludmilinou snachou Drahomírou. Ludmilu, ležící na loži, strhli na dlažbu a než ji uškrtili pravděpodobně jejím vlastním závojem, umožnili prý této velice zbožné ženě ještě poslední modlitbu…

Zanedlouho po jejím pohřbu se kolem tetínského hrobu začínají dít zvláštní události. Vyskytují se zde tajemná světla, samovolně se zapalují svíce a z hrobu se prý line až omamná vůně. Ani první z několika zázračných uzdravení na sebe nenechává dlouho čekat. A zajímavá je rovněž i skutečnost, že také Ludmilin vnuk, zbožný kníže Václav, byl zavražděn v září, a to velice pravděpodobně na popud svého mladšího bratra Boleslava. Stalo se tak 28. září časně zrána při cestě na mši. Ještě před smrtí se údajně český kníže, svatý Václav, stačil rukou zachytit železného kruhu na dveřích chrámu, do něhož mu prý místní kněz zabránil vstoupit...

 

napsal Petr Matura