Nevelká obec Lesonice se nachází v okrese Třebíč na Vysočině. První písemná zmínka o obci pochází již z roku 1190, a tak má zdejší místo velmi bohatou historii. Z roku 1364 je pak doložena stavba tvrze, jež byla v druhé polovině 16. století přestavěna na zámek.

Za Reichenbachů byl renesanční zámek kolem roku 1830 zbourán a na jeho místě byly vystavěny dvě budovy nového, klasicistního zámku. Od té doby zámecké budovy sloužily k občasnému pobytu panstva a zejména pak jako kanceláře pro správu panství. Roku 1890 byla v budově zámku zřízena obecní škola. V roce 1950 bylo v zámeckém křídle zřízeno lesnické učiliště. Současným majitelem zámku je obec Lesonice.

Jak už to tak bývá, k bývalé tvrzi s bohatou historií se váže strašidelná legenda. Vypráví se zde o bezhlavém rytíři, sedícím na černém koni, který bloudí po okolí. Pověst praví, že jeden z majitelů zámku prý křivou přísahou získal u soudu les u nedaleké obce Martínkov, kterému se také říkalo ,,Hory“. Majitel se však již nikdy na svůj zámek nevrátil. Vyprávělo se, že si ho vzal čert, protože zemřel v kočáře a když ho našli, byl celý černý. Pohřben byl na hřbitově v blízkých Babicích.

fotografie: Freepik

Klid však nenašel ani v křesťanské půdě. Po tři noci se jeho rakev ocitala mimo hrob, jako kdyby ho sama země odmítala pro jeho hříchy přijmout. Když požádali o radu zdejšího zbožného poustevníka, ten poradil, aby mrtvole byla useknuta hlava. Ta byla pohřbena na jiném místě. Od těch dob se však zde zjevuje jako bezhlavý rytíř, jezdící z Lesonic do Martínkova kolem lesa, který nečestně získal. Sedí na divokém černém koni a vedle něj běží veliký pes. Doporučovalo se tomuto přízraku raději vyhnout...

Poslední písemná zpráva o tomto strašidelném zjevení pochází z roku 1870, kdy byl spatřen u Jakubova v místě, kterému se říkalo ,,Na rybníce“. Viděly ho tam dvě místní ženy. Je však možné, že se zjevuje dodnes a případní svědci se jen stydí přiznat, že viděli ,,strašidlo“.

Nedaleko Lesonic se také nachází studánka, jíž se říká ,,Čertova“. Legenda vypráví, že zde chtěl čert přes noc postavit kapli. Aby bylo hotovo do kuropění, pochytal prý v celém okolí všechny kohouty. Jenže jeden zapomenutý zakokrhal právě ve chvíli, když čert nesl poslední kámen na stavbu. Čert kámen upustil, zlostně zadupal a zmizel. Na místě tohoto zadupání vytryskla voda. Na kameni je až dodnes možné spatřit otisk čertova kopyta.

Morbidní je rovněž i pověst z nedalekých Babic, i když je poměrně nového data a zřejmě se alespoň částečně zakládá na pravdě. Událost se stala v polovině 19. století a zapsal ji místní písmák František Plichta: „V letech třicátých zemřel v Lesonicích obroční Václav Auer, velice tlustý člověk, kterého ranila mrtvice, a tohoto mrtvolu za dvacet let vykopal Jedlička. Dle jeho vypravování bylo sádlo z této mrtvoly slito v jednu kouli velkou jako pecen chleba. Když na to v hrobě přišel, šel si pro hrnec a sádlo mrtvolné do něho dal a zanesl domů. Tehdy chodil do Babic žebrák z Lesonic, slepý František. Tento František často býval u Jedličky a měl vši také. Když měli člověčí sádlo, chtěli se zbavit vší. Ve světnici si dost zatopili, namazali se sádlem a lehli si na hliněné podlaze na připravená prkna. Oba, jak byli od vší rozežraní a namazali se mrtvolným sádlem, tak to s nimi do výšky bolestí vyhazovalo, jak potom vypravovali, a tři dny tak leželi, jak mrtví. Až čtvrtý den se Jedlička dopotácel k Černíkům pro trochu polévky, a tak se oba trochu vzkřísili. Z toho namazání leželi oba čtrnáct dní, než se z toho vyhrabali, ale pak již o namazání se člověčím sádlem nechtěli ani slyšet, že prý by je to bylo strhalo. Pak si oblékli své staré hadry a měli vši zas. Jedlička pak hrnec se sádlem chytl a zanesl na hřbitov a tam udělal oheň u zdi a sádlo spálil.“

napsal Petr Matura