Romantická zřícenina hradu Starý Jičín, tyčící se na vrcholu zalesněného kopce vysoko nad svým okolím, je opředena pověstí o Bílé paní. Ta na nedobytném hradě kdysi žila a společně se svým manželem, tehdejším hradním pánem, se těšila z malého synka. Jejich štěstí však bohužel netrvalo dlouho a mladičká paní velmi brzy zemřela. Protože ale nedokázala své dítě opustit ani po smrti, začala se na hradě v nočních hodinách zjevovat v bílém rouše, přecházet po hradbách a syna hlídat alespoň ve spánku.

 

 

foto: Petr Matura

A kdo ví? Možná ji tam potkáte i nyní. Spatřena totiž byla prý i v době, kdy už hrad dávno ležel v rozvalinách. Další pověst totiž vypráví, že zachránila malé děvčátko, které si neopatrně trhalo kvítí pod polorozbořenými zdmi. Jen co prý na něj Bílá paní pokynula, aby k ní popošlo blíž, celá zeď se zřítila právě na místo, kde si holčička ještě před malou chvílí hrála. Od té doby je zdejší Bílá paní považována za ochránkyni okolí i všech procházejících poutníků, zejména pak prý údajně dětí…

Podle dalších pověstí měli na Starém Jičíně často problémy s čerty a někde v rozvalinách hrad u, pečlivě ukrytý, se má údajně nacházet veliký poklad. Něco pravdy na tom asi bude, protože legend o zdejším pokladu existuje skutečně poměrně dost.

I nedaleký Nový Jičín je opředen nejednou pověstí. Například o původu názvu města jich existuje hned několik. Podle jedné z nich bylo město pojmenováno na počest udatné dcery majitele starého hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla Jitka zachráněna, nechala z vděčnosti postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později pak Jičín. Podle vědecké teorie je však prý jméno města odvozováno od slovanského slova dik, tedy divoký kanec, který se na tomto území údajně vyskytoval v hojném množství. Odtud tedy prý vzniklo původní pojmenování Dičín, později Jičín.

Nedaleko Nového Jičína najdeme vrch Svinec. O Svinci se také vypráví řada místních pověstí, souvisejících zejména opět s původem jeho pojmenování. Podle jedné z legend poblíž vrchu prý kdysi pásl ovce sirotek Jakub, chlapec neposlušný a vzpurný. Když mu sestra přinesla oběd, volal na ni: "Než bych toto mizerné jídlo jedl, ať raději zkamením a ať mě svině sežerou!" Vtom z lesa vyběhly dvě svině, chlapce ubily a sežraly. Chléb, který mu sestra donesla, se proměnil v kámen - a z džbánku od mléka vytryskla voda. Kopci nad studánkou se od té doby říká Svinec.

V Nízkém Jeseníku se prý za dávných časů na Velkém Roudném usadili čerti. Rozhazovali kolem sebe žhavé balvany a dštili síru. Mezi lidmi v širokém okolí šířili bezbožnost. Zbožní lidé se v kapli svatého Michala modlili, až si vymodlili příchod Boha. Ten se na tomto místě rozhodl bojovat se samotným pánem pekel Luciferem. Vyzval jej na souboj. Přetahovali se spolu na velkém kameni. Dodnes jsou na něm vidět velká šlépěj – otisk boží nohy - a rovněž také i hluboké škrábance od drápů ďábla. Čerti nakonec prohráli a zmizeli do pekla dírou, původním jícnem sopky. Ten lidé ještě pro jistotu zaházeli balvany.

napsal Petr Matura

zdroje : reginy.lusa.cz, wikipedia.cz aj.